Čís. 10800.
Zažalovány-li jen úroky, řídí se věcná příslušnost výší zažalovaných úroků, nikoliv výší jistinné pohledávky.
(Rozh. ze dne 20. května 1931, R I 382/31.)
Žalobu o zaplacení úroků 1100 Kč zadal žalobce na okresním soudě. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, maje za to, že zažalovaná pohledávka jest úrokovou pohledávkou z jistiny převyšující 5000 Kč a že proto pro ocenění předmětu sporu jest rozhodná výše jistinné pohledávky. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Rekursu nelze upříti oprávnění. S prvým soudem jest sice souhlasiti v tom, že soud, jenž má rozhodovati o zažalované úrokové pohledávce, musí zjistiti jsoucnost a výši hlavní pohledávky, jež podle žalobcova přednesu činí 92590 Kč, není však správné, že se tím stává i hlavní pohledávka předmětem sporu. Nejsou-li úroky jistinné pohledávky zažalovány společně s ní, nýbrž samostatně, jest úroková pohledávka pohledávkou samostatnou. Ostatně může tkvíti ve zvláštním právním důvodu, na př. v úmluvě, jež zavazuje dlužníka k placení úroků, v protiprávním jednání podle § 1333 obč. zák. a pod. Tato samostatnost úrokové pohledávky má však v zápětí, že, byla-li zažalována, řídí se hodnota sporu, rozhodná pro věcnou příslušnost, jen výši zažalovaných úroků, a nikoliv výší zbývající jistinné pohledávky. Tento názor sdílí i nejvyšší soud v rozhodnutí čís. sb. 8795, jež poukazuje k rozhodnutí Gl. U. n. ř. 7691. Soud musel by zjišťovali jsoucnost a výši jistinné pohledávky, i kdyby úroková pohledávka byla zažalována teprve po zaplacení jistiny, v kterémžto případě nelze o tom pochybovali, že pro ocenění předmětu sporu nebyla by rozhodná již zaniklá jistinná pohledávka, nýbrž výlučně výše úrokové pohledávky. Ani v onom ani v tomto případě nezjišťuje se jistinná pohledávka v rozsudečném výroku, nýbrž soud má v rozsudečných důvodech jen udati, zda a pokud pokládá jistinnou pohledávku za prokázanou, a z toho pak činili důsledky co do zažalované úrokové pohledávky. Okresní soud však může i jinak rozhodovali v rozsudku o nároku převyšujícím 5000 Kč na př. při mezitimním určovacím návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalované a první soud přehlédly, že se předpis druhé věty § 55 j. n. vztahuje na spory, v nichž se žádá žalobou část jistinné pohledávky, čemuž v tomto případě tak není. Rozhodnutí rekursního soudu odpovídá stavu věci a zákonu a stačí odkázali na jeho odůvodnění.