Čís. 10870.

Záznam o rozsudku (§ 458, druhý odstavec, tr. ř.) jest odsuzujícím trestním nálezem ve smyslu § 268 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 13. června 1931, Rv I 723/30.) Žalobce sklouzl na chodníku před domem žalovaného a poranil se. Žalobě na náhradu škody bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v názoru odvolacího soudu, že dovolatel jest přímo zodpověděn za následky žalobcova úrazu proto, že byl právoplatným rozsudkem trestríího soudu odsouzen pro přestupek proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák., a že civilní soud je tímto rozsudkem vázán podle § 268 c. ř. s. Ve skutečnosti je tu jen záznam o rozsudku, který prý nemůže býti považován za odsuzující trestní nález ve smyslu § 268 c. ř. s., neboť prý v trestním řízení před okresními soudy se otázka viny přesně nezkoumá v případech, které končí záznamem o rozsudku. Jde prý jenom o paušalování trestu. Tento názor jest naprosto nesprávný. Podle § 268 c. ř. s. jest soud vázán obsahem právoplatného odsuzujícího nálezu trestního soudu, závisí-li rozhodnutí na důkazu a připočtení trestného činu. O takový případ tu jde. Proti žalovanému bylo podáno trestní oznámení, že před jeho domem v B. uklouzl žalobce na dostatečně neočištěném a pískem neposypaném chodníku a stěžoval si na bolesti. Trestní řízení proti němu skončilo právoplatným odsuzujícím rozsudkem, o němž byl podle předpisu § 458 druhý odstavec tr. ř. sepsán záznam, je tu tedy právoplatný odsuzující nález trestního soudu pro přestupek podle § 431 tr. zák., spáchaný tak, jak bylo vylíčeno v trestním oznámení. V tomto sporu jde o otázku, zda žalovaný jest zodpověděn za škodu, jež vznikla z tohoto trestného činu. Důkaz o vině a o připočítatelnosti, spočívající v zanedbání řádného očištění a posypání chodníku, jest podán oním rozsudkem. Čin, zakládající povinnost k náhradě škody, jest zjištěn trestním odsuzujícím nálezem a civilní soud je na tento nález vázán. Nesmí dále otázku viny žalovaného zkoumati. Je tudíž výtka nesprávného právního posouzení věci bezdůvodná.

Citace:

Čís. 10870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 850-851.