Čís. 10582.

Krytí osob k provozování stavitelské živnosti neoprávněných osobami k živnosti té oprávněnými (§ 16 zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. zák.) jest zapovězeno a trestné a nemůže z něho vzejíti platný nárok. Na tom se nic nezměnilo postupem nároku.
(Rozh. ze dne 28. února 1931, Rv I 329/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném zaplacení účtu architekta a zednického mistra Rudolfa Sch-a, jí postoupeného, za stavitelský dozor při stavbě žalovaným v roce 1929 prováděné a za dávky spojené s pojištěním dělníků zaměstnaných při stavbě. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jak nižší soudy zjistily, stavěl žalovaný na jaře roku 1929 ohradní zeď u svého dvoru a prováděl ve svém domě různé zednické opravy. Nižšími soudy jest zjištěno, že se žalovaný dohodl o zadání práce se zedníky Josefem a Václavem K-em, tito mu dali na stavbu rozpočet, ujednali s ním úhrnnou odměnu 3700 Kč a stavbu provedli. Za souhlasu žalovaného a se svolením architekta Rudolfa Sch-a používali bratří K-ové, kteří nejsou k samostatnému provádění stavební živnosti oprávněni, tabulky (firmy) Rudolfa Sch-a. Nižší soudy zjistily, že Sch. se žalovaným o zadání stavby a dozoru při ni nejednal a také nic neujednal. Smluvenou se zedníky K-ovými odměnu za práci vyplatil žalovaný podle zjištění nižších soudů přímo K-ovým a jen 320 Kč, zadržených na nemocenské pojištění, odvedl žalovaný architektu Sch-ovi. Tyto okolnosti vedou, pokud se týče poukazují k tomu, jak seznal také již první soud, že stavbu u žalovaného neprováděl architekt a zednický mistr Rudolf Sch. a že architekt Rudolf Sch. vlastně stavbu prováděnou neoprávněnými k ní bratry K-ovými svým oprávněním jen kryl. (Srovnej výnos ministerstva obchodu ze dne 11. března 1909, čís. 6737, otištěný ve sbírce »Kompas« svazek X. díl I. str. 706 a násl. a typické případy tak zvaného »krytí« najmě pod písm. a) ve výnosu tom uvedené.) Na věci nemění nic, že podle zjištění odvolacího soudu architekt Sch. na stavbu docházel, ač nebylo zjištěno, zda s vědomím žalovaného, a že ke stavbě zapůjčil ze svých zásob potřebné dříví na lešení. Krytí osob k provozování stavitelské živnosti neoprávněných osobami k živnosti té oprávněnými jest podle § 16 zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. zák. zapovězeno a trestné a z takového krytí, ježto jest zapovězeno, nemůže (§ 879 obč. zák.) vzejíti platný nárok (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 7928). Na tom se postupem nároku na žalobkyni nic nezměnilo (§§ 1392, 1394 obč. zák.). Žalobní nárok jest tudíž neopodstatněný a byl prvním soudem právem zamítnut. Je nerozhodno, zda architekt Sch. dal krytí se souhlasem žalovaného, mlčky, jak uznal odvolací soud, se se žalovaným dohodnuv, neboť tím krytí nepřestalo býti nedovoleným.

Citace:

č. 10582. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 314-315.