Čís. 10430.

Svolení berní správy podle § 8 zákona ze dne 17. února 1920, čís. 134 sb. z. a n., a podle § 290 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. vyžaduje se jen k zápisu usnesení o dobrovolném zrušení společnosti, není ho však třeba k zápisu výmazu likvidační firmy.
Z toho, že si rejstříkový soud nevyžádal ono svolení před zápisem usnesení o dobrovolném zrušení společnosti, nelze vyvozovati jeho oprávnění žádati svolení k zápisu výmazu firmy.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1931, R I 905/30).
Opověď výmazu firmy společnosti s r. o. z rejstříku vrátil rejstříkový soud s tím, by do šesti neděl bylo předloženo osvědčení příslušné berní správy, že proti zrušení a likvidaci společnosti není ná- mitek, ježto toto osvědčení dosud nebylo předloženo (zákon ze dne 17. února 1920, čís. 134 sb. z. a n., nařízení ze dne 20. dubna 1920, čís. 259 sb. z. a n., a § 290 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n.). Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 8 zákona ze dne 17. února 1920, čís. 134 sb. z. a n., a nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. dubna 1920, čís. 259 sb. z. a n., jest zapotřebí k dobrovolnému zrušení společnosti nebo k její přeměně v jinou právní formu svolení berní správy, příslušné k zajištění dávky a stanoví dále § 290 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., že k dobrovolnému zrušení podmětu podrobeného zvláštní dani výdělkové nebo k jeho přeměně v jinou formu právní jest potřebí svolení vyměřovacího úřadu, příslušného zajistiti daň. Toto osvědčení musí býti prokázáno již, když se podává žádost o zápis zrušení a likvidace společnosti. Toto osvědčení měla tudíž společnost předložiti již dne 6. ledna 1925, kdy oznamovala zrušení a likvidaci společnosti a žádala o zápis změn nastalých při firmě. Nepředložila-li toto osvědčení a bylo-li zapsáno zrušení a likvidace společnosti bez tohoto výkazu, nevadí to pranic tomu, by nyní, když jest žádáno o výmaz firmy, dodatečně nepředložila firma onen výkaz, jejž předložiti bylo její povinností hned při původním zápisu. Právem proto žádáno jest napadeným usnesením, by předloženo bylo osvědčení příslušné berní správy, že proti zrušení a likvidaci společnosti není námitek, a jest proto tvrzení stížnosti, že toto usnesení jest nesprávné a nezákonné, vratké.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil rejstříkovému soudu, by znovu rozhodl o opovědí výmazu firmy, nehledě k důvodu, pro nějž byla vrácena.
Důvody:
Dovolací stížnosti nelze upříti oprávnění, neboť souhlasná usnesení obou soudů nižších stolic zřejmě odporují zákonu (§ 16 nesp. říz). Jak vyplývá z plenárního rozhodnutí sb. n. s. čís. 2753 a z rozhodnutí sb. n. s. čís. 8434, vyžaduje se svolení berní správy podle § 8 zákona čís. 134/20 a podle § 290 zák. čís. 76/27 jen k zápisu usnesení o dobrovolném zrušení společnosti, není ho však třeba k zápisu výmazu likvidační firmy. Z toho, že si rejstříkový soud nevyžádal ono svolení před zápisem usnesení o dobrovolném zrušení společnosti, nelze vyvozovali jeho oprávnění, žádati svolení k zápisu výmazu firmy, neboť nehledíc k tomu, že již odpadl zájem berní správy pro nedostatek jmění, příčilo by se to ustanovením citovaných míst zákona. Dovolací stížnosti bylo proto vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 10430.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 34-35.