Čís. 10710.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
Náklady trestního řízení lze dobývati jen proti tomu vydateli a vlastníku periodického časopisu, jenž jím byl v době spáchání trestného činu, proti jeho nástupci jen, prokázal-li vymáhající věřitel, způsobem stanoveným v § 9 ex. ř., že na nástupce přešel závazek tehdejšího vydavatele a vlastníka časopisu.
(Rozh. ze dne 18. dubna 1931, R II 19/31).
V tiskovém trestním řízení byly přisouzeny vymáhajícím věřitelům útraty. Návrhu vymáhajících věřitelů, by jim byla k vydobytí těchto útrat povolena exekuce proti nynějšímu majiteli a vydavateli časopisu, jenž v době spáchání trestného činu jím ještě nebyl, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 21 a 23 zákona čís. 124/1924 mohou náklady trestního řízení býti dobývány na vydavateli a vlastníku periodického tiskopisu, což jest vymeziti tak, že se toto ustanovení týká jen onoho majitele a vydavatele, jenž byl vlastníkem a vydavatelem v době, kdy trestný čin byl spáchán. Podle trestního rozsudku stalo se tak dne 25. února 1928 a plyne z potvrzení policejního ředitelství, že rekurent je majitelem a vydavatelem teprve od 11. září 1930. Neměla proto proti rekurentu býti exekuce povolena, poněvadž vymáhající věřitelé neprokázali způsobem stanoveným v § 9 ex. ř., že závazek tehdejšího majitele a vydavatele přešel na rekurenta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení je správné i ve výroku i v důvodech. Důvody ty jsou v plné shodě s rozh. č. 7419 sb. n. s., v němž je právní otázka, o niž tu jde, výslovně řešena a rozhodnutí o ní obšírně odůvodněno. V něm jsou v podstatě vyvráceny také již výklady, kterými dovolaci stěžovatel doličuje nesprávnost právního názoru rekursního soudu. Marně se dovolací stížnost snaží opačný právní názor opříti o § 25 zákona ze dne 30. května 1924 čís. 124 sb. z. a n., neboť, stanově jako následek tam blíže určeného odsouzeni zodpovědného redaktora, že ministerstvo může odejmouti jisté sazební a dopravní výhody periodickému tiskopisu, neprohlašuje tím zákon ještě tento tiskopis — jak dovolací stížnost míní — za nositele závazků z tiskového rozsudku, nýbrž praví tím jen, že ona újma stíhá každého, kdo pro tiskopis chce použíti dopravy poštou neb železnicí, obdobně, jako stíhá kohokoli povinnost nerozšiřovati tiskopis proti řádné zápovědi podle § 24 tisk. zák. Spíše lze právě z toho, že zákon v § 25 nejmenuje osoby, které stíhá újma tam stanovená, a v jiných ustanoveních, zejména i v § 21 je výslovně jmenuje, usuzovati, že chtěl mezi jednotlivými případy rozeznávati a pro každý z nich zvlášť stanoviti, kdo je v tom neb onom případě zodpovědný a koho stíhá újma, kterou zákon hrozí, takže z okruhu osob, naznačeného v § 25 plyne nic pro úsudek o okruhu osob míněných v § 21 téhož zákona. Zamítl tudíž rekursní soud exekuční žádost právem.

Citace:

Čís. 10710.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 560-561.