Čís. 10717.

Den 26. prosince není co do počítání lhůt dnem svátečním. Lhostejno, že se v tento den odpoledne u soudu a na poště neúřaduje.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1931, R I 291/31.)
Odvolací soud odmítl odvolání žalovaného. Důvody: Rozsudek soudu prvé stolice byl doručen zástupci žalované strany dne 11. prosince 1930 a, poněvadž na den 25. prosince připadá svátek Narození Páně, uznaný zákonem ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 sb. z. a n., končila čtrnáctidenní lhůta odvolací dnem 26. prosince 1930 (§ 126 c. ř. s.), kdy bylo lze ještě odvolací spis u soudu podati aneb dáti na poštu. Avšak podle podací značky prvého soudu bylo odvolání podáno až dne 27. prosince 1930, a to osobně, jak prvý soud dodatečně potvrdil, tedy opožděně, jelikož den 26. prosince nebyl dosud zákonem uznán za den sváteční a tudíž jest dnem všedním. Opožděné odvolání musí býti odvolacím soudem odmítnuto podle §§ 471 čís. 2, 473 a 474 druhý odstavec c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel není v právu. Podle § 126 druhý odstavec c. ř. s. pokládá se nejbližší den všední za poslední den lhůty, připadne-li konec lhůty na neděli nebo na svátek. Podle § 221 druhý odstavec c. ř. s. bylo vyhraženo nařízení, by ustanovilo, které dny jest pokládati za svátky ve smyslu tohoto zákona. To se stalo v § 44 jedn. ř., podle něhož byl ovšem 26. prosinec také vždy svátkem. Změna však nastala zákonem ze dne 3. dubna 1926, čís. 65 sb. z. a n., jenž vypočetl v § 1 dny, pro které platí dosavadní předpisy o svátcích a pro které platí předpisy o nedělích, pokud jde o počítání lhůt (§ 4), a jenž zrušil v § 5 veškerá dosavadní ustanovení o dnech svátečních, pokud se nesrovnávají s tímto zákonem. Ježto byl 26. prosinec vynechány neplatí pro něj ustanovení § 126 druhý odstavec c. ř. s. Za tohoto zákonného stavu jest lhostejno, co uplatňuje stěžovatel, že prý se zákon nezachovává ani u státních úřadů, že ani u soudu ani u poštovního úřadu nemohl toho dne odpoledne podati odvolací spis, a že jest tento den v kalendářích i v diářích označen jako svátek. Bylo jeho věcí, by se zařídil tak, by spis byl podle zákona podán včas.

Citace:

Čís. 10717.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 578-578.