Čís. 10895.

Držitel, nenabídnuvší výkup nemovitosti osobě oprávněné z předkupního práva, jest jí práv jen ze škody; oprávněný nemůže však proti němu uplatňovati nárok ze smlouvy a předkupní právo v tom směru, že povinný nabídkou výkupu jest povinen plniti závazek. Ze smlouvy o předkupním právu vzniká oprávněnému jen obligační titul, nikoliv nabývací důvod pro vlastnictví. Nemožná podmínka co do složení kupní ceny činí celou úmluvu neplatnou a to při nemožné výmince odkládací podle §§ 698 a 897 obč. zák., při nemožné výmince rozvazovací podle §§ 698 a 898 obč. zák.
(Rozh. ze dne 23. června 1931, Rv I 951/30.)
Josef M. zřídil svému synovi Františku M-ovi předkupni právo k nemovitostem. Práva tohoto byl František M. oprávněn použiti, kdyby Josef M. chtěl nemovitosti prodati, při čemž byl povinen zaplatiti Josefu M-ovi 4.900 Kč, nikoliv cenu, již by nabízela třetí osoba. Předkupní právo nebylo zapsáno v pozemkové knize. Josef M. prodal nemovitosti manželům Františku a Vlastě B-ovým, Při uzavření kupní smlouvy nevěděli manželé B-ovi q předkupním právu žalobcovu. Když se manželé B-ovi dověděli o předkupním právu žalobce, projevil František B, ochotu ustoupiti od kupní smlouvy, složi-li František M. kupní cenu do určité hodiny, což se však nestalo. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se František M, na Josefu M-ovi a na manželích B-ových, by byli uznáni povinnými uznati úmluvu mezi žalobcem a žalovaným Josefem M-em o právu předkupním a by žalovaní František a Vlasta B-ovi byli uznáni povinnými postoupiti žalobci do vlastnictví nemovitosti za 4.900 Kč a vydati mu listinu schopnou ke vkladu vlastnického práva. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud zjišťuje, že žalovaní manželé B-oví pří uzavření trhové smlouvy o předkupním právu žalobce nevěděli, jednali tudíž bezelstně, získali takto důvod k nabytí práva vlastnického a nelze jim ani vytýkati obmyslnost nabytí držby. Ostatně lze poukázati i na ustanovení § 440 obč. zák., podle něhož by ani vědomost o právu předkupním nebyla v souzeném případě na závadu. Není proto oprávněn žalobní nárok proti manželům B-ovým, že jsou povinni dodržeti úmluvu mezi žalobcem a Josefem M-em, podle níž žalobci bylo vyhraženo právo předkupní k nemovitostem za trhovou cenu 4.900 Kč, tuto smlouvu uznati a domek s pozemky žalobci postoupiti a proti zaplacení trhové ceny 4.900 Kč do vlastnictví vydati. I kdyby bylo notáře B-a pokládati za zmocněnce B-ových vzhledem k obsahu dopisu notáře žalobci ze dne 31. srpna 1928, podle něhož byl žalobce vyzván, by kupní cenu složil ihned doručiteli dopisu, by mohl uplatňovati proti svému otci nárok ze smlouvy o právu předkupním, jinak že by úmluva ta pozbyla ihned platnosti, byl by musil žalobce tuto podmínku splniti a peníze ihned složití, zvláště an den před tím byl notářem upozorněn, by si peníze připravil, že to bude již zítra ráno. Podmínka tato souhlasí i s obsahem pozůstalostních spisů, podle nichž žalobce podle úmluvy s Josefem M-em byl povinen k uplatnění a k provedení předkupního práva zaplatiti Josefu M-ovi ihned 4.900 Kč. Podle toho správně zachoval se i žalovaný, když prostřednictvím notáře Viktora B-a dopisem ze dne 31. srpna 1928 nabídl žalobci domek ke koupi, žádaje ve smyslu úmluvy, by kupní cenu složil ihned do rukou doručitelky dopisu. I kdyby se však odvolací soud stotožnil s právním názorem prvého soudce, že slovo »ihned« nelze vykládati jako neprodleně nebo okamžitě, zvláště vzhledem k majetkovým poměrům žalobce, a že měla mu býti poskytnuta přiměřená lhůta a že žalobce podmínku uloženou mu k uplatnění práva předkupního splnil tím, že si 4.900 Kč včas opatřil, není nárok žalobní ani proti Josefu M-ovi po právu. Podle § 1079 obč. zák. jest držitel, nenabídne-li oznámené osobě výkup, jí odpovědný jen za všechnu škodu, nemůže tudíž oprávněný uplatňovati proti němu nárok ze smlouvy o právo předkupní v tom směru, že povinný nabídkou výkupu jest povinen závazek plniti. Ze smlouvy o právu předkupním žalobci vznikl jen obligační nárok, nikoliv nabývací důvod pro vlastnictví, které teprve po uplatnění práva předkupního na základě trhové smlouvy mohlo býti na žalobce převedeno a ježto žalovaný Josef M. smlouvou trhovou domek převedl na manžele B-ovy, nelze se žalobci ani na něm, tím méně na manželích B-ových domáhati plnění závazku ze smlouvy o právu předkupním, jak v žalobní žádosti uvedeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vyložil v podstatě správně, že podle § 1079 obč. zák. jest držitel, nenabídnuvší výkup oprávněné osobě, jí práv jen ze škody, takže nemůže oprávněná uplatňovati proti němu nárok ze smlouvy o právo předkupní v tom směru, že povinný nabídkou výkupu jest povinen závazek plniti. Správně také usoudil, že ze smlouvy o právu předkupním žalobci vznikl jen obligační nárok, nikoliv nabývací důvod pro vlastnictví, že by toto teprve po uplatnění práva předkupního na základě trhové smlouvy mohlo býti na žalobce převedeno, a že, an žalovaný Josef M. převedl domek trhovou smlouvou na manžele B-ovy, nelze se žalobci ani na něm, tím méně na manželích B-ových domáhati plnění závazku ze smlouvy o právu předkupním, jak je v žalobní žádosti uvedeno. Na věci nemění nic dovolatelovo tvrzení, že žalovaní prý uznali jeho předkupní právo nebo že — jak dovolání se pokouší dolíčiti, měníc zřejmě, avšak podle § 483 c. ř. s., nedovoleně právní důvod žaloby — mu nabídli domek, nehledíce k předkupnímu právu, ke koupi a on jejich nabídku přijal. To i ono stalo se, jak jest nižšími soudy zjištěno, pod podmínkou stanovenou dopisem ze dne 31. srpna 1928, že žalobce složí kupní cenu ihned, do 9 hodin dopoledne téhož dne. Podmínku tu žalobce podle zjištění nižších soudů nesplnil. Tím pozbylo i uznání předkupního práva i nabídka ke koupi domu závaznosti. Dovolatel ovšem napadá tato zjištění nižších soudů. Avšak pokud tak činí po skutkové stránce, hodnotě v té příčině výsledky průvodního řízení jinak než nižší soudy, vybočují jeho vývody z mezí vytýčených dovolateli v § 503 čís. 1—4 c. ř. s. Po právní stránce má dovolání za to, že, kdyby byla zjištění nižších soudů správná, šlo by o podmínku nemožnou, a ta by prý byla podle § 698 obč. zák. neplatná, takže by se k ní nepřihlíželo. Než vpravdě by taková nemožná podmínka činila celou úmluvu neplatnou, a to při nemožné výmince odkládací podle §§ 698 a 897 obč. zák. a při nemožné výmince rozvazovací podle §§ 698 a 898 obč. zák. Proto by se žalobce nemohl dovolávali závaznosti tvrzeného uznání aneb nabídnutí jím prý přijatého, i kdyby ona výminka byla nemožnou.

Citace:

Čís. 10895. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 898-900.