Čís. 10718.

Při exekuci vnucenou dražbou nemovitosti, stižené zákazem zcizení ve prospěch Státního pozemkového úřadu, lze dražební podmínky upra- viti v duchu pozemkové reformy odchylně od předpisů exekučního řádu i bez souhlasu dlužníka.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1931, R I 304/31.)
Soud prvé stolice schválil dražební podmínky navržené vymáhajícím věřitelem a schválené Státním pozemkovým úřadem pro vnucenou dražbu nemovitosti, jichž dlužník nabyl v pozemkové reformě zkráceným přídělem. Důvody: Státní pozemkový úřad v Praze dal svoleni k odprodeji zabraných nemovitosti, nyní zapsaných ve vložkách 371, 374, 377 a 113 a utvořil takto zkráceným řízením přídělovým hospodářskou jednotku. Exekuční dražbou jednotlivých vložek by tento hospodářský celek byl rozdroben, což by odporovalo i účelu sledovanému tímto zkráceným přídělovým řízením i záměrům zákonů o pozemkové reformě. Prodej ve zkráceném přídělovém řízení jest obdobný řádnému řízení přídělovému a platí tudíž o něm ustanovení §§ 23 a násl. a dále § 37 a násl. zákona přídělového. Ustanovení odstavce 8. dražebních podmínek schválených Státním pozemkovým úřadem neodporuje zákonu. Jak shora bylo již uvedeno, provedeno bylo odprodejem zkrácené řízeni přídělové. Vztahuje se tedy i na další zcizení vliv Státního pozemkového úřadu, to tím spise, ano toto svolení ke zcizení bylo podmínkou odprodeje a je v pozemkových knihách poznamenáno (vl. čís. 371, 374 a 377) a mimo to nemovitosti zapsané ve vložce 113 zůstaly v záboru, jak je z pozemkové knihy patrno. Úkolem Státního pozemkového úřadu jest nejen provésti příděl, nýbrž i pečovati o to, by cíl sledovaný zákony o pozemkové reformě nebyl v budoucnosti, mařen. K tomu jej opravňuje zejména ustanovení § 23 příděl. zákona, které dovoluje omezovati příděl podmínkami, zabezpečujícími cíl, sledovaný při provádění pozemkové reformy, je tedy lhostejné, zdali zůstaly exekvované nemovitosti v záboru, či zda byly ze záboru propuštěny, neboť Státní pozemkový úřad propuštěné nemovitosti ze záboru vázal podmínkou, že k dalšímu zcizení jest třeba svolení Státního pozemkového úřadu, čímž si vyhradil kontrolu, by cíl sledovaný přídělem (provedený odprodejem, t. j. zkrácenou formou) nebyl mařen. Byl-li podmínkou odprodeje zákaz dalšího zcizení bez svolení Státního pozemkového úřadu, jest také oprávněna podmínka »dělení«, neboť toto dělení jest jen důsledkem zcizení. Nedbáním této podmínky byla by hospodářská jednotka utvořená zkráceným přídělem zrušena a proti ustanovení § 23 příděl. zákona byl by zmařen účel tohoto přídělu, jest tedy i tato podmínka v souhlasu se zákonem. Zákazem zcizení zapsaným v pozemkové knize zachoval si tudíž pozemkový úřad v zájmu pozemkové reformy vliv na tyto vložky a nemovitosti ty mohou býti vydraženy jen se schválením Státního pozemkového úřadu za podmínek tímto úřadem schválených. Rekursní soud odepřel schváliti dražební podmínky předložené vymáhajícím věřitelem. Důvody: V této věci jde předem o to, zda při přídělech, obmezených podle § 23 přídělového zákona zákazem zcizení bez schválení Státního pozemkového úřadu, lze schváliti navržené dražební podmínky i tehdy, když se uchylují od zákonných dražebních podmínek a když účastníci uvedení v § 162 ex. ř., kteří se dostavili k roku ke zjištění dražebních podmínek, s těmito úchylkami nesouhlasí, jako na příklad v této věci povinní. Že všeobecně je ke schválení dražebních podmínek uchylujících se od podmínek předepsaných zákonem takového souhlasu třeba a že nedostačuje svolení většiny účastníků, jest uznáno i judikaturou i literaturou. Je proto jen uvážiti, zda z tohoto pravidla nebyla zavedena výjimka zákony o pozemkové reformě, zejména přídělovým zákonem. Výslovného ustanovení o tom v těchto zákonech není a nelze ani z §§ 23 a 27 přídělového zákona nikterak dovoditi, že to zákonodárce zamýšlel. Naopak právě z § 23 vyplývá, že zákonodárce, sleduje agrárně-reformní cíl, nechtěl zbytečně obmezovati všechny nové nabyvatele stejně, nýbrž že přenechal pozemkovému úřadu, by v každém jednotlivém případě zařídil, co uzná za potřebné. Zákony o pozemkové reformě nebyla tedy nikterak všeobecně změněna platná nařízení exekučního řádu, nýbrž těmito zákony bylo jen připuštěno, by v konkrétním případě bylo použití některých ustanovení vyloučeno neb obmezeno. Každý nabyvatel přidělené půdy jest tedy obmezen jen tak, jak při přidělení půdy to určil Státní pozemkový úřad. V případě, o který jde, jsou povinní obmezeni jen potud, že bez svolení Státního pozemkového úřadu nesmí jejich příděl býti ani dobrovolně ani exekučně prodán a na jiného převeden. Nemůže tedy přídělu nabýtj osoba, s kterou by Státní pozemkový úřad nesouhlasil, ani nemůže býti příděl bez svolení Státního pozemkového úřadu rozdělen a po částech rozprodán, najmě každá vložka odděleně (§ 178 ex. ř.). Nemůže však proti vůli povinného býti prodán veřejnou dražbou jeho příděl způsobem, odporujícím exekučnímu řádu, který může býti dokonce s to, by připravil dosavadního vlastníka o hyperochu, které by se snad docílilo, kdyby se nemovitost prodávala podle předpisů nařízených pro veřejnou dražbu exekučním řádem. Z toho vyplývá, že příděl lze prodati na podkladě zákonných dražebních podmínek, anebo na podkladě podmínek, jež se sice odchylují od podmínek předepsaných zákonem, avšak jsou účastníky schváleny, v obojím případě jen se svolením Státního pozemkového úřadu. Nesouhlasí-li však povinní s dražebními podmínkami, odchylujícími se od podmínek předepsaných zákonem, je prodej přídělů zahájený na návrh věřitele neproveditelný i tehdy, když Státní pozemkový, úřad souhlasí s prodejem podle podmínek odchylujících se od zákona. V tomto případě nelze tedy prodej na základě podmínek vymáhající věřitelkou předložených vůbec provésti a měl proto již první soudce odepříti podmínkám své schválení.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Kdyby byl správný názor rekursního soudu, že se při vnucené dražbě nemovitostí, na nichž jest poznamenán zákaz zcizení, nesmí dražební podmínky odchýliti bez dlužníkova souhlasu od předpisu exekučního řádu, byla by každá taková exekuce spojena s rozmnožením práv dlužníkových na úkor buď osoby, pro niž jest zákaz zcizení knihovně poznamenán, nebo dlužníkových věřitelů. Buď by se musil ten, v jehož prospěch vázne zákaz zcizení, vzdáti práva svoliti ke dražbě jen za určitých, jím podle jeho vlastního, zákonem uznaného a knihovně zajištěného zájmu určených podmínek, kteréž právo jest podstatným obsahem zákazu zcizení, nebo by dlužníkovi věřitelé pozbyli možnosti domáhati se zaplacení dražbou nemovitosti. Již tento důsledek svědčí proti rozhodnutí rekursního soudu. Pokus, odůvodniti jej předpisy exekučního řádu, nelze pokládati za zdařený. Podle čl. VI. uvoz. zákona k exekučnímu řádu platí všechny zákonné předpisy, podle nichž určité věci jsou podrobeny obmezením při zcizení a při převodu vlastnictví, i pro exekuční řízení. Tím více platí i v exekučním řízení zákazy zcizení, kotvící v nových, teprve po exekučním řádu vydaných zákonech o pozemkové reformě, a to i podle § 7 zákona záborového, i podle § 23 zákona přídělového, neboť mají za účel, by zabraná nebo již přidělená půda nebyla odcizena účelům při záboru a přídělu zamýšleným. Vlastnictví nemovitostí, zatížených záborem nebo zákazem zcizení beze svolení Státního pozemkového úřadu, jest vlastnictvím obmezeným a může býti předmětem exekuce jen v rozsahu tohoto obmezení. Kdyby při exekuční dražbě mělo obmezení odpadnouti, byly by nejenom účel a cíl pozemkové reformy zmařeny, nýbrž byli by dlužník, po případě jeho věřitelé také bezdůvodně obohaceni. Ale tak, jako dužník sám nemohl by zabrané neb zákazem zcizení zatížené nemovitosti prodati z volné ruky jinak, leč za podmínek Státním pozemkovým úřadem určených, nemůže taková nemovitost býti jinak zcizena ani, když byl prodej dlužníkovi exekučně vnucen. Zákonné předpisy exekučního řádu o dražebních podmínkách, o nichž sám rekursní soud usuzuje, že mohou býti po případě za souhlasu všech účastníků změněny, že tedy nejsou předpisy velícími, musí ustoupiti skutečným poměrům a právu státu, přenesenému na Státní pozemkový úřad, na jich upravení v duchu pozemkové reformy. Dlužníci pozbyli jednak tím, že nabyli do dražby daných nemovitostí zkráceným přídělem od Státního pozemkového úřadu s obmezením, že jich nezcizí, leč s jeho svolením, tedy za podmínek jím určených, jednak tím, že jim bylo zcizení nemovitostí exekučně vnuceno, práva odporovati podmínkám, pod kterými Státní pozemkový úřad svolil ku dražbě, a nebyli proto vůbec oprávněni stěžovati si do soudního schválení těchto podmínek. Musilo býti proto obnoveno usnesení prvního soudu.

Citace:

Čís. 10718.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 578-581.