Čís. 10486.

Žaluje-li poškozený přímo nedospělce (§ 1310 obč. zák.), nemůže býti žaloba zamítnuta pro předčasnost proto, že nebyla dosud žalována o náhradu škody dozorčí osoba, žaluje nedospělce o náhradu škody,
7* musí poškozený tvrditi a prokázali, že nemůže dosíci náhrady od dozorčích osob.
(Rozh. že dne 30. ledna 1931, Rv I 1944/30).
Žalobní nárok na náhradu škody proti nedospělci neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud vyhověl žalobcovu odvolání potud, že zamítl žalobu jen pro tentokráte. Důvody: Podle žaloby, v níž žalován jest žalovaný jako školák, a podle nesporného přednesu stran za odvolacího řízení byl žalovaný v čase úrazu, dne 24. března 1928, nedospělcem starým 13 let. Žalobce domáhá se na něm náhrady škody, jež mu vzešla tím, že dne 24. března 1928 jel po pravé, nesprávné straně silnice, prudce proti žalobcovu povozu jedoucímu po levé správné straně silnice, vyhýbal se napravo až k chodníku, při čemž zachytil řídítky za plot podél chodníku, následkem čehož spadl s jízdního kola přímo pod žalobcova koně, který se následkem toho splašil. Žalobce následkem prudké jízdy byl z vozu vymrštěn, dopadl obličejem na silnici, zranil se a kromě toho byl poškozen vůz a chomout na koni, jakož i oblek a prádlo žalobcovo. Podle ustanovení § 248 obč. zák. ručí teprve dospělý nezletilec za škodu jím způsobenou celým svým jměním. Z ustanovení § 1308 obč. zák. a § 1309 obč. zák. vyplývá, že škodu, již zavinil nedospělec, má nahraditi ten, komu lze škodu přičísti proto, že nedohlížel na nedospělce svěřeného mu k opatrování. Teprve, kdyby poškozený nedocílil takovýmto způsobem náhrady škody, přísluší mu nárok proti nedospělému, škodu způsobivšímu podle § 1310 obč. zák. Uplatňování nároku proti dospělé osobě samé předpokládá tedy, že bylo prokázáno, že osoba dozorčí není k náhradě povinna nebo nemůže náhradu poskytnouti. Že žalobce na dozorčí osobě již náhradu škody pořadem práva žádal, a to bez výsledku, nebylo jím tvrzeno, tím méně prokázáno, že se pak dobývání nároku proti dozorčí osobě státi musí žalobou, a že tudíž by nestačila vědomost dozorčí osoby o způsobené škodě, plyne z doslovu § 1308, 1309 obč. zák., které výslovně mluví o právu poškozeného požadovati náhradu, kterážto slova nelze vykládati jinak, než jako uplatnění náhrady škody žalobou (rozh. čís. 462 sb. n. s.). Podle toho, co uvedeno, nenastala tudíž ještě podpůrná povinnost žalovaného k náhradě škody po rozumu § 1310 obč. zák., podle něhož jest oprávněn jen žalobce na žalovaném náhradu tuto požadovati, a jeví se tudíž žaloba na náhradu škody proti žalovanému předčasnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu.
Důvody:
S názorem odvolacího soudu, jenž, změniv na odvolání žalobcovo rozsudek prvého soudu, zamítl žalobu pro tentokráte z důvodu, že žalobce, jenž se domáhá náhrady škody, kterou zavinil nedospělec, přímo na tomto, netvrdil, ani nedokázal, že by nemohl dosíci žalobou náhrady od osob, jímž svěřeno bylo opatrování nedospělce, takže nenastala prý ještě podpůrná povinnost žalovaného k náhradě škody podle § 1310 obč. zák., nelze souhlasiti. Podpůrnost nároku podle § 1310 obč. zák. jest totiž, jak blíže dovoděno v rozhodnutí čís. 7975 sb. n. s., pravidlem práva hmotného, takže ji nelze vykládati tak, že nárok nesmí býti zažalován proti nedospělci, dokud nebude předem žalována o náhradu škody osoba dozorčí. Žaluje-li poškozený přímo nedospělce, nemůže proto žaloba pro předčasnost býti zamítnuta. Právem vytýká dovoláni v tomto směru nesprávné právní posouzeni věci. Než dovolací soud nemohl vyhověti dovoláni, a to proto, že žalobní nárok není opodstatněn žalobcovým skutkovým přednesem. Za podmínek § 1310 obč. zák. může poškozený žalovati nedospělce o náhradu škody z činu nedovoleného, avšak musí tvrditi a prokázati, že nemůže dostati náhradu od dozorčích osob. Otázka ručení těchto osob jest sice předurčující, ale tvrditi, že tyto osoby neručí, jest věci žalobce. Žalobce však netvrdil, jak bylo jeho povinnosti, skutkové okolnosti opodstatňující jeho nárok, nenabídl o tom důkaz a ani v dovoláni to nedolíčil. Neprávem snaží se proto žalobce přesunouti toto břímě na žalovaného, tvrdě, že se žalovaný měl brániti tím, že žalobce mohl dosíci náhrady od dozorčích osob. Poněvadž žalobce netvrdil a neprokázal v prvé stolicí základ žaloby, opřev ji jen o zavinění nedospělce, nelze žalobě vyhověti. Dovolací soud nemohl však zamítnouti žalobu vůbec, poněvadž do rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba zamítnuta pro tentokráte, nepodal žalovaný opravného prostředku.

Citace:

Čís. 10486.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 123-125.