Čís. 10722.

Pro nárok zaměstnance velkostatku, jenž byl za pozemkové reformy převzat do služby pachtýřem; dvoru, proti pachtýři na náhradu škody, ježto prý ho bezdůvodně propustil, jest pořad práva přípustný.
Rozhodčí paritní komise není povolána rozhodovati o nároku zaměstnance proti pachtýři na doplatek zadržených služebních požitků aniž o nároku na odškodnění podle § 75 náhr. zák.
Příslušnosti řádných soudů rozhodovati o nároku na náhradu pro předčasné propuštění ze služebního poměru není na závadu, že u paritní komise bylo zahájeno řízení, jehož předmětem může býti otázka Původnosti zrušení služebního poměru.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1931, R I 294/31).
Žalobce, jenž byl dříve zaměstnancem velkostatku, byl za pozemkové reformy převzat do služby žalovaným jako pachtýřem dvora B. patřícího k tomuto velkostatku. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se na žalovaném, ježto prý ho bezdůvodně propustil, náhrady v zažalované výši, příslušející zaměstnancům na velkém pozemkovém majetku, kteří následkem pozemkové reformy pozbyli posavadního svého zaměstnání. (§ 75 náhrad. zák. ze dne 13. července 1922 čís. 220 sb. z. a n., vlád. nař. ze dne 21.
Civilní rozhodnutí XIII. 36 října 1922 čís. 305 sb. z. a n. a ze dne 3. listopadu 1922 čís. 318 sb. z. a n. a ze dne 29. srpna 1924 č. 192 sb. z. a n.). Žalovaný namítl nepříslušnost soudu, poněvadž tento spor přísluší rozhodnouti paritní komisi u okresního úřadu. Soud prvé stolice námitce vyhověl a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: Žalovaný namítá nepřípustnost pořadu práva, poněvadž tento spor přísluší rozhodnouti paritní komisi v P. Soud dal této námitce místa, poněvadž nemůže býti podle jeho názoru o výši odškodnění jednáno, dokud není rozhodnuto o otázce, zda byl žalobce propuštěn bezdůvodně, pokud se týče, zda mohl práci opustiti, maje k tomu důvody. Povolána rozhodovati o této věci jest však paritní komise u okresního úřadu v P., neboť podle podmínek Státního pozemkového úřadu, podle nichž se stal příděl zbytkových statků ze záboru a přejímatelům takových uloženo, převzíti dosavadní zaměstnance, jsou při rozepřích obě strany povinny uznati paritní komisi u okresního úřadu, která rozhodne, zda byl zaměstnanec propuštěn bez důvodu čili nic, pokud se týče, zda byl oprávněn k opuštění místa bez výpovědi. Poněvadž v souzeném případě nebylo o této předběžné otázce rozhodnuto paritní komisí, nemohl soud přistoupiti k věcnému vyřízení požadovaného odškodnění a bylo žalobu jako dočasně nepřípustnou odmítnouti. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva jakož i nepříslušnosti soudu. Důvody: Rekurs žalující strany jest odůvodněn. Nejde o odbytné požadované na Státním pozemkovém úřadě, o němž rozhoduje Státní pozemkový úřad pokud se týče rozhodčí komise podle § 75 (5) náhr. zák. a §§ 2, 16 a 17 nař. čís. 305 z r. 1922 a čís. 192 z r. 1924, a pořad práva není vyloučen, nýbrž jest přípustný, neboť jde o nárok že soukromého služebního (námezdního) poměru, a ohledně tohoto nároku jako náhrady škody z důvodu rozvázání pracovního poměru jest příslušnost civilních soudů podle všeobecných zásad opodstatněna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přisvědčiti ani pokud odporuje tomu, že napadeným usnesením byla uznána přípustnost pořadu práva, ani pokud jde o to, že rekursní soud uznal na příslušnost soudu. Co se týče přípustnosti pořadu práva dovodil případně rekursní soud poukazem k tomu, že nejde o odškodnění proti státu (§ 75 náhr. zák.), že pořad práva je přípustný, a stačí v tom směru odkázati na důvody napadeného usnesení (srovnej též rozh. čís. 8783 sb. n. s.). Pokud jde o to, zda jest příslušný soud, ana je tu smlouva o rozhodčí paritní komisi a an byl již spor u této komise zahájen, jest uvésti, že podle sdělení Státního pozemkového úřadu jest rozhodčí paritní komise povolána k rozhodnutí o tom, zdali zaměstnanec byl propuštěn pokud se týče opustil službu z některého důvodu v podmínkách schválení pachtu Státním pozemkovým úřadem uvedeného, nikoli o tom, zda přísluší zaměstnanci ze služebního poměru nebo z jeho zrušení proti zaměstnavateli nějaké a které nároky. Není tudíž rozhodčí paritní komise povolána rozhodovati o zažalovaném nároku na doplatek zadržených prý žalobci služebních požitků a o žalobcově nároku na odškodnění podle § 75 náhr. zákona, k němuž jest prý žalovaný povinen, a uznal rekursní soud v projednávaném sporu soud za příslušný právem. Zahájené řízení u rozhodčí paritní komise, jehož předmětem bude, pokud se týče může býti podle toho, co uvedeno, jen otázka důvodnosti zrušení služebního poměru žalobcova a nikoli nároky, o něž v tomto sporu jde, nečiní, jak se v dovolacím rekursu uvádí, soud pro projednávanou rozepři nepříslušným, a pokud jde o to, že rozhodnutí paritní komise může býti co se týče nároku na požadované odškodnění předurčujícím, mohl by v tom býti důvod k přerušení projednávaného sporu (§ 190 cřs.), překážkou vedení sporu to však není.

Citace:

Čís. 10722.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 585-587.