Čís. 10793.
Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Nejde o hluboký rozvrat manželství, lze-li vzhledem k mladému věku a ke krátkému spolužití manželů míti za to, že jde spíše o nedostatek životní zkušenosti a o nedostatečné vzájemné porozumění pro práva a povinnosti manželské a pro manželské soužití.
(Rozh. ze dne 16. května 1931, Rv II 458/30.)
Žalobě manželky proti manželi o rozluku manželství procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o rozlukový důvod § 13 písm. h), totiž o tak hluboký rozvrat manželský, že na manželích nelze spravedlivě požadovali, by setrvali v manželském společenství. Odvolací soud na základě podrobných úvah, opřených o celý materiál procesní, došel k přesvědčení, že nelze usuzovali, že mezi těmito mladými manžely již nastal takový hluboký rozvrat, který by odůvodňoval rozluku jejich manželství žádanou žalobkyní. Jde tu o mladé lidi (manžel narozen jest v roce 1901, manželka v roce 1905), kteří uzavřeli sňatek dne 20. listopadu 1926 a již dne 20. ledna 1929 podává manželka žalobu o rozluku v době, kdy je těhotnou a očekává narození dítěte. Mládí a krátké manželské soužití stran i skutečnost, že k rozmíškám a hádkám mezi nimi docházelo pro příčiny zcela malicherné (jídla, maska do bálu, ostříhané vlasy, odjezd manželky k rodičům), nasvědčují tomu, že jde tu spíše o nedostatek životní zkušenosti a o nedostatečné vzájemné porozumění pro práva a povinnosti manželské a pro manželské soužití, než o hluboký rozvrat, že při dobré vůli obou stran, které jsou nyní též rodiči manželského dítěte, lze zatím očekávati spokojené další soužití jejich a že není tu hlubokého rozvratu, v němž na manželích nelze spravedlivě požadovati, by setrvali v manželském společenství.