Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 1
PDF

Čís. 10550.


Prodej společné nemovitosti jest nevčasný (§ 830 obč. zák.), dokud trvají objektivní překážky povahy pomíjející. I újmou ostatních spoluvlastníků jest jen újma pomíjející, v dozírné době odstranitelná a rázu objektivního. Prodeji není na závadu, že spoluvlastník pozbude bytu a že za bytové tísně nebude s to, by si opatřil nový byt.
(Rozh. ze dne 17. února 1931, Rv II 31/30). Proti žalobě spoluvlastníka o zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti namítla žalovaná spoluvlastnice najmě, že jest o zrušeni žalováno v nevčas a k její škodě, ježto pozbude bytu a za bytové tísně nebude s to, by si opatřila nový byt. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolacímu důvodu podle čís. 4 § 503 c. ř. s., který jediné je uplatňován, nelze přiznati oprávněnost. Podle ustálené judikatury (srov. rozh. čís. 101, 1438, 2960, 3926, 4553, 5764, 7391 a 7654 sb. n. s.) znamená, prodej nevčasný podle § 830 obč. zák. prodej, jenž byl žádán, pokud trvají objektivní překážky povahy pomíjející. Nevčasnost prodeje neodůvodňuji tudíž překážky rázu subjektivního. Rovněž rozumí se újmou (škodou) ostatních spoluvlastníků jen újma, která jest rázu pomíjejícího, která jest odstranitelná v dohledné době a jest rázu objektivního, nikoliv rázu ryze osobního. Mylným jest proto právní názor dovolatelky, jež s poukazem na Krainz-Ehrenzweigův systém soukromého práva tvrdl, že stačí subjektivní újma postihující žalovanou. Dovolatelka přezírá, uvádějíc tohoto spisovatele neúplně, že dodává, že judikatura stanovisko to z největší části zamítá a že stejného názoru jest i Ehrenzweigem zmíněný Dr. Ernst Svoboda, který ve svém spisku »Fragen aus dem Miteigentumsrecht« na str. 33 blíže dovozuje, že újma může býti jen objektivní. I když jest připustiti, že poměr spoluvlastníků navzájem jest ryze subjektivní, nejsou přece podle uvedeného pro posouzení včasnosti rozdělení spoluvlastnictví rozhodné subjektivní poměry spoluvlastníků a z nich vyvěrající subjektivní škoda žalované, nýbrž jen objektivní poměry, které se dotýkají podstaty věci samé a na ní mají věcný účinek. Proto jest úplně nerozhodno, zda spoluvlastník pozbude dražbou společné nemovitosti výhod poskytovaných mu spoluvlastnictvím nemovitosti, tedy, zda žalovaná pozbude bytu a zda za bytové tísně nebude s to, by si opatřila nový byt. Tato újma stihne spoluvlastníka pravidelně při rozdělení společné nemovitosti a mělo-li by býti přihlédnuto k této újmě, která podle své povahy není přechodná, nýbrž trvalá, poněvadž její konce nebo změny nelze v dohledné době očekávati, bylo by ostatním spoluvlastníkům vůbec znemožněno žádati za rozdělení společné věci. Okolnosti žalobou tvrzené neodůvodňují proto ani zamítnutí žaloby pro tentokráte.
Citace:
č. 10550. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 236-237.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).