Čís. 16469.

Pro nárok proti obci v Čechách na náhrada škody podle § 37 čes. obec. zřízení jest pořad práva vyloučen, dokud správní úřady neuznaly, že jest obec povinna náhradou. Byla-li přes to podána dříve žaloba na soudě, musí ji soud odmítnouti. Předpisu § 190 c. ř. s. o přerušení řízení nelze tu použíti.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1931, R I 1037/30).
Žalobu proti obci v Čechách o náhradu škody z porušení veřejnoprávní povinnosti žalované obce udržovati ulice v pořádku soud prvé stolice k námitce nepřípustnosti pořadu práva odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a vrátil věc prvému soudu, by v řízení pokračoval, maje zřetel k § 190 c. ř. s. Důvody: Podle § 41 j. n. jest rozhodným obsah žaloby. Žalobkyně v žalobě výslovně uvádí, že opírá nárok na náhradu škody o veřejnoprávní povinnost žalované obce udržovati ulice v pořádku a žalobou na soudě domáhá se výše škody ještě před rozhodnutím správního úřadu, by žaloba nemohla býti promlčena, ježto se chýlí ke konci tříletá lhůta promlčecí a správní úřad dosud přes naléhání rozhodnutí neučinil. Ten obsah žaloby jest směrodatný. Žalobkyně se domáhá žalobou určení výše škody, když nejprve správní úřad rozhodne o povinností žalované strany ku náhradě škody. V souzeném případě nedomáhá se tedy žalobkyně rozhodnutí soudu o povinnosti žalované strany k náhradě škody, jak uvádí napadené usnesení. Námitka nepřípustnosti pořadu práva není tedy po právu. Není také žaloba předčasná vzhledem k ustanovení § 190 c. ř. s., an soud může i z úřadu řízení o žalobě přerušiti do zjištění předurčujícího právního poměru v řízení správním, a žalobkyně nemůže se žalobou otáleti vzhledem ke končící se promlčecí lhůtě.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest oprávněn. Z obsahu žaloby, jež vytýká žalované obci zanedbání veřejnoprávní povinnosti udržeti ulice v pořádku, jež se odvolává na předpis § 37 českého obecního zřízení a sama uvádí, že se již roku 1927 obrátila k okresnímu úřadu s návrhem, by obec byla povinnou uznána nahraditi jí škodu, jest zjevno, že jest si žalobkyně vědoma toho, že o povinnosti obce k náhradě škody, o důvodu ručební povinnosti musí v souzeném případě nejdříve rozhodnouti úřady správní, než lze jednati o výší náhrady. Důvodem, proč přes to již před tímto rozhodnutím podala u soudu žalobu na náhradu škody, byla žalobkyni obava, že by se jinak její nárok podle § 1489 obč. zák. promlčel, protože — jak tvrdí — správní úřad o jejím podání včasně nerozhodl. Ale tato okolnost nemůže odůvodniti přípustnost pořadu práva bez splnění zákonného předpokladu § 37 druhý odstavec čes. ob. zř. Jak již dřívější nejvyšší soud ve Vídni v judikátu čís. 229 (čís. 1652 sb. Nowakovy) a i tento nejvyšší soud v četných rozhodnutích (na př. čís. 2450, 5006, 6333, 6338 a 7059 sb. n. s.) zevrubně odůvodnil, jest pořad práva pro nárok proti obci v Čechách na náhradu škody ze zanedbání její veřejnoprávní povinnosti vyloučen, dokud správní úřady neuznaly, že jest obec povinna dáti náhradu. Tento výrok jest zákonným předpokladem pro žalobu o výši náhrady. Byla-li žaloba podána dříve i— jako v souzeném případě, kde se žalobkyně domáhá odsouzení obce k náhradě škody v určité výši před rozhodnutím správních úřadů — musí soud podle § 42 prvý odstavec j. n. v každém období řízení, tedy hned, jak vadu sezná, a po případě a limine žalobu odmítnouti. Nelze tudíž souhlasiti s názorem žalobkyně, jejž si osvojil i soud rekuirsní, že prý může procesní soud i sám od sebe přerušiti řízení až do pravoplatného rozhodnutí správního úřadu a že prý nelze se žalobou otáleti vzhledem k blížícímu se konci promlčecí lhůty. Předpisu § 190 cřs. o přerušení řízení bylo by lze použíti jen ve sporu zahájeném správně podle zákona, v němž by si soud měl pro svou potřebu sám rozhodnouti předurčující otázku správní, která však má býti také zodpověděna v zahájeném již řízení správním. V souzeném případě nejde o předurčující otázku, kterou by měl soud sám řešiti, nýbrž o zákonný předpoklad pro přípustnost pořadu práva, jejž si soud sám rozhodnouti nemůže. Nestačí také, by správní úřad vůbec rozhodl, ať již kladně nebo záporně, nýbrž jest třeba, by rozhodl kladně, jest obec k náhradě povinna, načež teprve jest dovoleno nastoupiti pořad práva a to jen o výši náhrady. Za tohoto stavu věci bylo rozhodnouti, jak se stalo, aniž se mohl nejvyšší soud zabývati otázkou, zda žalobkyni hrozí újma z promlčení nároku, a jak by jí bylo lze čeliti.

Citace:

Čís. 16469.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 96-97.