Čís. 10883.

Domáháno-li se na právním zástupci náhrady škody proto, že byl opravný prostředek jeho zaviněním podán opožděně, nesejde na tom zda by opravný prostředek vůbec podaný byl měl úspěch, nýbrž záleží jen na tom, zda opravný prostředek skutečně, ovšem opožděně, podaný byl by měl podle obyčejného běhu věci úspěch.
(Rozh. ze dne 18. června 1931, Rv II 317/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném notáři náhrady škody, ježto zavinil, že v jejím sporu bylo podáno jiným právním zástupcem odvolání opožděně. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Jde o to, zda povstala žalobkyni tím, že podala zaviněním žalovaného do rozsudku prvního soudu odvolání opožděně, škoda v nynějším sporu uplatňovaná, jinými slovy, zda jest příčinná souvislost mezi zaviněním a škodou. To má ten význam, že při řešení této otázky záleží jen na tom, jak správně vystihl první soud, zda mohlo míti podle obyčejného běhu věcí úspěch právě ono odvolání, které podala žalobkyně. Žalobkyně klade důraz na to, že požaduje náhradu škody na žalovaném z důvodu, že jeho zaviněním bylo toto odvolání podáno pozdě. Nezáleží tudíž na tom, zda by odvolání podané vůbec žalobkyni proti rozsudku bylo mělo úspěch, nýbrž zda odvolání jí skutečně podané, ovšem opožděně, bylo by mělo pro ni podle obyčejného běhu věci příznivý úspěch. V tom směru se však dovolání marně pokouší dokázati, že odvolání podané žalobkyni by bylo mělo věcný úspěch.

Citace:

Čís. 10883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 875-875.