Čís. 10890.Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.Nestačí pouhý podpis zmocněncův, třebas s dodatkem, vyjadřujícím zmocnění, není-li při něm zároveň vyjádřeno, za koho bylo podepsáno, není-li jméno (firma) zastoupeného ze směnky zjevná. Byl-li tímto způsobem podepsán výstavce, není vyhověno ani požadavku formální platnosti a celá směnka jest neplatná. Podepíše-li za firmu prokurista, netřeba ještě zvláště vykazovati zmocnění, jež má na zřeteli § 102 druhý odstavec, směn. zák. K podpisu směnky za firmu nestačí však již pouhý podpis prokuristy, třebas s dodatkem p. p., nýbrž jest podepsati firemně. (Rozh. ze dne 20. června 1931, Rv I 947/31.)Na směnce, přijaté žalovaným, byl podepsán jako výstavce Erich S. s dodatkem p. p. (per procura), jako prvý indosant byl uveden opět Erich S., avšak bez dodatku. Erich S. podepsal směnku jako prokurista firmy B. Směnka byla S-em indosována na žalobce, jenž ji zažaloval proti žalovanému. V námitkách uplatňoval žalovaný, že se nechtěl zavázati Erichu S-ovi, nýbrž jen firmě B., Erich S. že však vyplnil bianco přijatou směnku potud nesprávně, pokud uvedl sebe jako výstavce per procura, aniž uvedl pro koho. Erich S. chtěl směnku vystavili jen pro firmu B., které žalovaný dluhoval kupní cenu, nikoliv však pro sebe, takže jen firma B. mohla směnku indosovati. Indosace směnky se nestala pravým výstavcem, firmou B., ani jejím jménem. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, odvolací soud směnečný platební příkaz zrušil. Důvody: Základní chybou napadeného rozsudku je právní názor procesního soudu, že ze směnečného prohlášení, jež učinil prokurista, třebas s dodatkem vyznačujícím prokuru, avšak bez znamenání firmy, jest oprávněn a zavázán sám osobně. Zpravidla má ovšem směnečné prohlášení, učiněné za jinou osobu, platnost jen, je-li při něm uvedeno jméno osoby, za kterou bylo učiněno, a bylo-li zmocnění k podpisu směnky, jež musí býti písemné, ověřeno (§ 102 sm. zák.), jinak je ze směnečného prohlášení zavázán a oprávněn jen ten, kdo je učinil (§ 103 sm. zák.). Než předpisem § 102 čís. 3 sm. zák. byla zákonná ustanovení o znamenání firmy kupcovy zachována v platnosti. Že prokuirista může svým podpisem platně zavázati směnečně principála, o tom nemůže býti vzhledem k ustanovení čl. 42 obch. zák. pochybnosti. Zákon mu sice ukládá, by firmu svého principála znamenal tak, že k ní připojí dodatek vyznačující prokuru a svůj podpis (čl. 44 obch. zák.), nešetření tohoto předpisu nemá však v zápětí neplatnost prohlášení učiněného za firmu, nýbrž, jest předpis čl. 44 obch. zák. jen rázu policejního, za jehož porušení ukládá zákon provinilci jen pořádkovou pokutu (čl. 45 čís. 4 obch. zák.). To slušelo uvésti i na vyvrácení opačného stanoviska odvolatelova, podle něhož je směnka takto podepsaná neplatná. Na zažalované směnce, jež je vystavena na řád vlastní, je podepsán jako výstavec Erich S. s dodatkem »pp.« (per procura), jako pravý indossant přichází na rubu směnky opět Erich S., tentokráte však bez dodatku, naznačujícího prokuru. Podle zjištění napadeného rozsudku podepsal Erich S. zažalovanou směnku jako prokurista v zastoupení firmy B. s dodatkem »pp.« a byla mu směnka ta firmou B., an za ni zaplatil u banky 18.000 Kč, přenechána do vlastnictví. Soud odvolací doplňuje zjištění procesního soudu, zjišťuje dále, že Erich S. byl tehdy skutečně prokuristou firmy B. Zjišťuje to na základě jeho svědecké výpovědi. Z toho plyne, že výstavcem a remitentem zažalované směnky nebyl Erich S., nýbrž firma B. Poněvadž prvý indosament na směnce může pocházeti jen od remitenta (§ 32 sm. zák.), mohlia býti zažalovaná směnka girována po prvé jen firmou B. a nikoli Erichem S-em vlastním jménem, jak se stalo. Tím, že zažalovanou směnku giroval Erich S. vlastním jménem, byla řada indosamentů přerušena (§ 32 sm. zák.). Na tuto vadu směnky poukázal odvolatel již v písemných námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu. Neučinil to arci tak jasně, jako nyní v odvolání, nicméně to učinil způsobem dostatečným, poněvadž namítal, že zažalovaná směnka, jak z jejího rubra patrno, nebyla girována ani firmou B., ani jejím jménem. Nelze ovšem upříti, že by byl Erich S. mohl přes tuto vadu zažalovanou směnku platně na odpůrkyni girovati, kdyby byl směnky nabyl způsobem obecnoprávním, neboť vlastnictví ke směnce lze nabyti nejen způsobem, směnečnoprávním, nýbrž i obecnoprávním a, byl-li tento obecnoprávní způsob nabytí směnky dokázán, neruší se tím nepřetržitá řada indosamentů na směnce. Aby řada indosamentů nebyla přerušena, byl by musil Erich S. nabyti zažalované směnky vzhledem k jejímu obsahu teprve, když ji za firmu B. podepsal. Odpůrkyně sice ve sporu tvrdila, že Erich S. nabyl zažalované směnky od firmy B. způsobem obecnoprávním, že však jí nabyt teprve, když ji za firmu B. podepsal, to odpůrkyně netvrdila a naopak z jejího přednesu vyplývá, že směnka byla nejdříve Erichu S-ovi firmou B. přenechána a pak že ji teprve Erich S. podepsal jako výstavce sám a že ji pak giroval na odpůrkyni. Tvrzení to se ovšem se zjištěným stavem věci nesrovnává. Za tohoto stavu věci měl však býti směnečný platební příkaz zrušen a poněvadž se tak nestalo, nezbylo než na oprávněné odvolání napadený rozsudek změniti, jak se stalo. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Dovolání opřenému o dovolací důvody § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s. nelze přiznati oprávnění. Ze žalobní směnky, vydané na vfastní řád, patrno, že výstavcem jest »Erich S. p. p.« a že směnka byla převedena blanco indosamentem Ericha S-a, avšak bez dodatku »p. p.«. Nelze tudíž pokládati Ericha S-a za výstavce ve vlastním jméně, nýbrž za zmocněnce (prokuristu) ve směnce nepojmenované třetí osoby, kterou byla, jak později vysvětleno, firma B., jejímž byl S. podle zjištění odvolacího soudu skutečně prokuristou. Jde tudíž o podpis zástupcem ve smyslu § 102 sm. zák., podle něhož se vyhledává, aby zmocněný podepsal své jméno s dodatkem, za koho podepsal. Nestačí jen podpis zmocněncův, třeba s dodatkem, vyjadřujícím zmocnění, není-li při něm zároveň vyjádřeno, za koho bylo podcpsáno, není-li jméno nebo firma zastoupeného ze směnky zjevná (srov. Hermann-Otavský, Českosl. právo směnečné druhé vydání str. 50). Byl-li tímto způsobem podepsán výstavce, není vyhověno ani požadavku formální platnosti a celá směnka jest neplatila. Plyne to z úvahy, že není tu vlastně vůbec podpisu výstavcova jménem anebo firmou (§ 3 čís. 5 sm. zák.), neboť podepsaný zmocněnec podle obsahu směnky za sebe nepodepsal, neuvedl však ani za koho podepsal (§ 102 odstavec první sm. zák.), takže ze směnky není osoba výstavcova vůbec patrna. Nedostává se tedy směnce podstatné náležitosti § 3 čís. 5 sm. zák. Podle § 102 třetí odstavec sm. zák. zůstávají ovšem nedotčena zákonná ustanovení o znamenání firmy kupcovy. To znamená, že, podepíše-li za firmu prokurista, který podle čl. 41 a 44 obch. zák. jest oprávněn jménem principála znamenati firmu, netřeba ještě zvláště vykazovati zmocnění, které má na zřeteli § 102 druhý odstavec sm. zák. V souzeném případě nepodepsal však Erich S. za firmu B. způsobem zákonem vytčeným (čl. 44 obch. zák.) a nelze proto přikládati jeho podpisu jako výstavce význam podpisu firmy B. Ale, i kdyby se přisvědčilo právnímu názoru odvolacího soudu, že předpis čl. 44 obch. zák. má jen ráz policejní a že za jeho porušení ukládá zákon provinilci jen pořádkovou pokutu, ač doslov čl. 45 obch. zák. tomu nenasvědčuje, nebylo by lze z toho ještě dovozovati, že by k podpisu směnky za firmu vzhledem ke zvláštním předpisům směnečného zákona postačil již pouhý podpis prokuristy, třeba s dodatkem p. p. Prokurista jest sice oprávněn předsevzíti za principála veškeré úkony a právní jednání soudní i mimosoudní, která s sebou přináší provozování obchodní živnosti bez zvláštní plné moci — až na zcizení a zavazení nemovitosti (čl. 42 obch. zák.) — tudíž podstoupiti i závazky směnečné, nelze však přehlédnouti, že podle směnečného zákona se vyžaduje, jak již bylo uvedeno, k platnosti směnky podpis výstavcův jménem neb firmou (§ 3 čís. 5 sm. zák.), takže, měla-li by býti výstavcem firma B., bylo by nezbytno, by ona neb její prokurista (čl. 44 obch. zák.) podepsali firemně. Posléze jest uvésti, že předpis § 103 sm. zák. tu vůbec nedopadá, zvláště, ano bylo odvolacím soudem zjištěno, že Erich S. byl prokuristou firmy B., takže jeho plná moc i k podstoupení závazků směnečných vyplývala již ze zákona (čl. 42 obch. zák.).