Čís. 10480.

Není neobezřetností hotelového hosta, mající vliv na ručení majitele hotelu za vnesené svršky (§ 970 obč. zák.), nechával-li klíč od pokoje viseti na jeho dveřích, byv k tomu vyzván hotelovým zřízencem. Lhostejno, že podle vývěsku v hotelu měly klíče od pokojů býti jinak uschovávány.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1931, Rv I 953/30.)
Žalobkyně ubytovala se v hotelu žalovaného. V době, kdy žalobkyně se vzdálila z pokoje, jejž uzamkla, a pověsila k výzvě hotelového zři- žence klíč na hřeb před dveřmi, byly jí odcizeny z pokoje šaty. Žalobní nárok proti majiteli hotelu na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice polovicí důvodem po právu. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného; k odvolání žalobkyně uznal žalobní nárok důvodem zcela po právu. Důvody: Podle § 970 obč. zák. ručí žalovaný za věci, vnesené žalobkyní, pokud nedokáže, že škoda nebyla zaviněna ani jím ani jeho lidmi, aniž způsobena cizími osobami, jež z domu odcházejí a do něho přicházejí. Soud prvé stolice správně zjistil, že žalobkyně bydlela v hotelu žalovaného, že byly věcí vneseny a že byly ukradeny. Ježto žalovaný neprovedl důkaz, k němuž byl podle § 970 obč. zák. povinen, jest zodpověděn. Jde o to, zda pří vzniku škody spolupůsobilo zavinění žalobkyně. V tom směru přichází v úvahu jen, že žalobkyně klíč od světnice pověsila na hřeb na šaty. Třebaže, jak zjištěno, stanoví vývěsek v domě, že klíč od pokoje jest odevzdati v lokále, kde ho sklepník zamkne do kredence, jest zjištěno svědkyní I-ovou, že žalobkyně pověsila klíč na hřeb k přímé výzvě sklepníka, a vyplývá z výpovědi této svědkyně dále, že žalobkyně brala z počátku klíč s sebou do restaurace a že tehdy přišel sklepník a požadoval klíč s tím, že se ještě nic neztratilo, že klíč může zůstati viseti. Po té věšela žalobkyně klíč přede dveřmi. Vzhledem k těmto zjištěním nelze míti za to, že jest tu spoluzavinění žalobkyně. Ostatně není nijak zjištěno, jak byla krádež provedena, zejména není podkladu pro to, že spolupůsobila okolnost, že byl klíč pověšen na dveřích. Bylo proto odvolání žalobkyně vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, provádějící jen dovolací důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s., není s to, by vyvrátilo nebo seslabilo výstižné důvody napadeného rozsudku, s nimiž dovolací soud úplně souhlasí. K vývodům dovolání jest jen připomenouti, že dovolatel přezírá skutkové zjištění odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně z počátku zamykala dveře svého hotelového pokoje při odchodu a klíč nosila s sebou a teprve na zakročení číšníka žalovaného klíč od pokoje mu vydala a z jeho podnětu nadále klíč vešela na hřeb u dveří. Neprávem proto dovozuje dovolatel, že žalobkyně nešetřila ani obyčejné opatrnosti (§ 1297 obč. zák.), poněvadž od této opatrnosti upustila právě jen ha zakročení hotelového personálu žalovaného, jemuž dojista mohla důvěřovati a předpokládati, že dozor v hotelu jest dokonalý, zejména když ji ujistil, že se dosud' nikdy nic neztratilo. Napadený rozsudek též správně zdůrazňuje, že nebylo ani prokázáno, jakým způsobem krádež byla spáchána a zda bylo při ní skutečně použito klíče na dveřích pověšeného, či jiné vhodné příležitosti (jako na př. při úklidu otevřeného pokoje). Jinak stačí dovolatele odkázati ke správným důvodům napadeného rozsudku.

Citace:

Čís. 10480.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 112-113.