Čís. 10738.

§ 35 knih. zák. má na mysli nedostatek formálních náležitostí vkladné listiny, nikoliv nedostatek celé listiny ze souhrnu několika listin potřebných k žádanému knihovnímu jednání.
I vkladu i záznamu přísluší poznamenané pořadí jen, bylo-li o zápis žádáno v předepsané lhůtě s připojením vyhotovení usnesení povolujícího poznámku.
Předpisu § 88, třetí odstavec, knih. zák. nelze použíti, musí-li se žadatel domáhati na odpůrci prvopisu listiny teprve sporem.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1931, R I 307/31.) Knihovní soud vyhověl žádosti Josefa Ch-a o povolení záznamu zástavního práva v pořadí poznámky zadlužení. Rekursní soud k rekursu Emilie J-ové knihovní žádost zamítl. Důvody: Stěžovatelka domáhá se zrušení, správně změny, napadeného usnesení v tom směru, že se sice povoluje záznam zástavního práva, že se však žádost o záznam v pořadí poznámky pořadí zamítá. Stížnost v tomto směru jest odůvodněna. Podle § 56 knih. zák. lze právo, pro které bylo nabyto poznámky pořadí, knihovně zapsati na průkaz vyhotovení usnesení o povolení poznámky pořadí, kteréž musí tudíž býti ke knihovní žádosti přiloženo jako listina vkladní. Knihovní soud neměl vklad, pokud se týče záznam zástavního práva v pořadí poznámky povoliti, poněvadž tomu brání ustanovení § 94 čís. 3 knih. zák., neboť žádost není v tomto směru opřena o potřebnou listinu. Tvrzení knihovní žádosti o záznam zástavního práva, jimiž se žadatel snaží omluviti nepředložení usnesení o poznámce pořadí, a osvědčení v tom směru nabídnutá jsou pro vyřízení knihovní žádosti zcela nerozhodná, an knihovní soud má ve smyslu § 95 knih. zák. rozhodnouti bez výslechu stran a bez předchozího řízení — leda že by šlo o případ §§ 88, 89 knih. zák., který tu však nepřichází v úvahu. Pokud první soud povolil záznam práva zástavního v pořadí poznámky zadlužení, spočívá toto rozhodnutí na nesprávném použití zákona a bylo k rekursu rozhodnouti, že se knihovní žádost v tomto směru zamítá. V ostatním směru zůstalo knihovní usnesení prvního soudu rekursem nedotčeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Josefa Ch-a.
Důvody:
Pokus dovolací stížnosti, dolíčiti, že listiny, podle nichž lze povoliti vklad zástavního práva v poznamenaném pořadí, řádný dlužní úpis, pokud se týče řádné prohlášení o uznání dluhu, a usnesení povolující poznámku pořadí, tvoří jediný celek, jaksi jedinou listinu, a že, schází-li tomuto celku ono usnesení, sluší ho pokládali alespoň za listinu, která má všeobecné náležitosti §§ 26, 27 knih. zák. pro knihovní zápis, nemá však všechny náležitosti stanovené ke vkladu v žádaném pořadí (§§ 31 až 34 a 56 knih. zák.), takže podle ní může býti povolen alespoň záznam v poznamenaném pořadí (§ 35 knih. zák.), nemůže se setkati s úspěchem, protože § 35 má na mysli nedostatek formálních náležitostí listiny ke vkladu nutných, nikoli nedostatek celé listiny ze souhrnu několika listin k žádanému knihovnímu jednání potřebných. Mimo to plyne z doslovu § 56, že i vkladu i záznamu přísluší poznamenané pořadí jen, bylo-li o zápis žádáno v předepsané lhůtě s vyhotovením usnesení povolujícího poznámku, takže bez tohoto usnesení nelze v poznamenaném pořadí povoliti ani vklad ani záznam. Neprávem se dovolací stížnost opírá o ustanovení § 86 a násl. kn. zák. Na mysli jí tane zřejmě předpis § 88 třetí odstavec kn. zák. Avšak předpis ten tu neplatí, protože upravuje jen případy, kde nemůže býti prvopis listiny hned předložen, ježto jest u jiného úřadu, od něhož lze jeho předložení v krátké době očekávali, ale nevztahuje se na případ, o který tu jde, kde se žadatelka prvopisu listiny musí domáhati na odpůrci teprve sporem. Výtka dovolací stížnosti, že rekursní soud neprávem změnil usnesení prvého soudu, ačkoli stížnost navrhovala jen jeho zrušení, je lichá, protože z celkového doslovu konečného návrhu stížnosti lze jasně seznati, že jí v pravdě šlo o změnu rozhodnutí prvého soudu v tom směru, jak rozhodl rekursní soud.

Citace:

Čís. 10738.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 612-614.