Čís. 10436.

Nárok na zvýšení výživného nemanželského dítěte cizozemce bydlícího v cizozemsku proti nemanželskému otci tuzemci nelze uplatňovati v nesporném řízení.
Právoplatné rozhodnutí tuzemských soudů o nepřípustnosti pořadu práva a o nutnosti nastoupiti cestu mimospomého řízení o nároku na zvýšení výživného nemanželského dítěte, cizozemce bydlícího v cizozemsku proti nemanželskému otci tuzemci jest pro tuzemské soudy závazné. Není-li v tuzemsku soudu místně příslušného, jest použiti předpisu § 28 j. n.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1931, R I 704/30.)
Nemanželský otec, tuzemec, byl odsouzen tuzemským okresním soudem, aby platil výživné nemanželskému dítěti, cizozemci, které se zdržuje
Civilní rozhodnutí XIII. 2 v cizozemsku. Později domáhalo se poručenstvo zvýšení vyživovacích příspěvků pro změněné majetkové poměry otcovy žalobou, podanou se zmocněním cizozemského poručenského soudu na nemanželského otce u okresního soudu v Karl. Varech (§§ 49 čís. 2 a 65 j. n.). Tato žaloba byla procesním soudem odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva s odůvodněním, že zvýšení výživného lze se v tomto případě domáhati jen v řízení mimosporném. Toto usnesení bylo na rekurs poručenstva potvrzeno krajským soudem v Chebu, jako soudem rekursním a nabylo moci práva (§ 528 c. ř. s.). Potom podalo poručenstvo u téhož okresního soudu v Karl. Varech návrh na zvýšení výživného v řízení mimosporném. Okresní soud odmítl však i tento návrh s odůvodněním, že není soudem poručenským a tudíž místně příslušným k rozhodnutí o návrhu. Krajský soud v Chebu, jako soud rekursní, nevyhověl rekursu poručenstva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu poručenstva, ale současně podle § 28 j. n. ustanovil okresní soud v Karl. Varech za onen soud tuzemský, který bude místně příslušný k rozhodnutí o žádosti poručenstva nezletilce o zvýšení vyživovacích příspěvků.
Důvody:
Především jest podotknouti, že nižší soudy nedbaly toho, že jde o dítě cizozemce, jež v cizozemsku bydlí a tam má poručenský soud, takže jeho nárok na zvýšení výživného mohl býti u tuzemského soudu uplatňován jen pořadem práva, protože není v tuzemsku poručenského soudu, který by vyměřil výživné podle § 16 I. novely k obč. zák. ze dne 12. října 1914 čís. 276 ř. zák. v řízení mimosporném (sr. rozhodnutí čís. 2338, 4174, 4491 a 6464 sb. n. s., sr. také sdělení č. 42 ve Věstníku min. sprav. z roku 1926 o určení výživného v poměru ke Slovensku, k Podkarpatské Rusi a k cizině).Dovolací rekurs poručenstva, opřený o zřejmou prý nezákonnost podle § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. a poukazující k tomu, že se rozhodnutí nižších soudů rovnají přímo odepření práva, není opodstatněn, protože okresní soud v Karl. Varech není příslušným soudem' poručenským. Dovolacímu rekursu nebylo tedy lze vyhověti. Ale takto věc zůstati nemůže, protože by za tohoto stavu zůstalo dítě bez ochrany. Může se tak státi tím méně, any i cizozemské děti jsou pod zvláštní ochranou zákona, jakž vyplývá ze zásad §§ 21 a 33 obč. zák. a §§ 183, 219 nesp. říz. (sr. rozhodnutí čís. 9794 sb. n. s.). Vycházeti jest z toho, že v této věci byl již právoplatně odepřen pořad práva á že nápravu by nebylo lze zjednati ani podle § 42 j. n., který se na takový případ nehodí. Ale již násada vyslovená v § 42 třetí odst. j. n., která vyhrazuje právní účinnost pravoplatnému rozhodnutí, třeba by bylo pochybené, ukazuje cestu, kterou jest se bráti. Pravoplatné rozhodnutí tuzemských soudů o nepřípustnosti pořadu práva a o nutnosti nastoupiti cestu mimosporného řízení jest pro tuzemské soudy závazné, neboť není předpisu ani orgánu, který by rozřešil tento záporný rozpor, v němž by tuzemské soudy nechtěly rozhodovati o občanské právní věci přikázané soudům (§ 1 j. n.) ani v řízení sporném, ani v řízení nesporném, a právní řád nemůže býti sám se sebou v rozporu. Jest tedy řešiti další otázku, u kterého tuzemského soudu jest v souzeném případě provésti mimosporné řízení o určení výživného, ano tu není soudu poručenského. Takového soudu místně příslušného v tuzemsku není. Nezbývá tedy, než použiti předpisu § 28 j. n., jehož předpoklady jsou splněny, poněvadž srovnalá a nyní nejvyšším soudem potvrzená usnesení nižších soudů odmítla návrh jen pro nedostatek místní příslušnosti. Jest podržeti na mysli, že nemanželský otec jest tuzemcem bydlícím v tuzemsku a že podléhá tuzemským předpisům o mimosporném řízení a donucovací moci tuzemských soudů podle § 19 nesp. říz. (sr. k tomu rozh. čís. 1473 sb. n. s.). Podle stavu věci, jak byl v tomto případě utvořen pravoplatným odepřením pořadu práva, jde nyní o občanskou právní věc, která sice spadá pod pravomoc zdejších soudů, a to pod pravomoc soudů mimosporných, ale chybí podmínky místní příslušnosti tuzemského soudu. Ustanoviti soud místně příslušný podle § 28 j. n. ve věcech mimosporných má se státi z úřadu, což se i tuto stalo.

Citace:

Čís. 10436.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 41-43.