Čís. 10455.

Ohlášení obnovy manželského společenství ve smyslu § 110 obč. zák. jest úkonem nesporného řízení, i když bylo uznáno na rozvod rozsudkem po sporném jednání. Právní skutečností, zrušující rozvod, jest obnova manželského společenství, nikoliv oznámení podle § 110 obč. zák. Není-li mezi manžely souhlasu, zda bylo manželské společenství obnoveno, jest ponechati manželům (jiným účastníkům), by uplatnili žalobou nároky dovozované z obnovy manželského společenství.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1931, R I 19/31.)
Oznámení rozvedené manželky Anny K-ové, že manželství stran, jež bylo rozsudkem rozvedeno od stolu a lože, bylo manžely obnoveno, nevzal soud prvé stolice na vědomí. Důvody: Soud má za zjištěno, že po prvním roku dne 28. března 1929, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání o rozvodu manželství stran z viny žalované manželky, žalovaná Anna K-ová sice zůstala v bytě žalobce, ale nikoli jako manželka, nýbrž jako osoba cizí, a to proto, že neměla kam jíti a jen na její prosbu, by ji žalobce ve svém bytě nechal, než si najde místo a že žalobce se s ní nijak nestýkal, nýbrž měl u sebe svou sestru Marii K-ovou, která mu vedla domácnost, a že žalovaná dne 15. května 1929 z bytu žalobcova na dobro odešla a již nepřišla. Pouhý, dočasný pobyt žalované v žalobcově bytě na její vlastní žádost beze všech styků se žalobcem nelze pokládati za obnovení soudně rozvedeného manželství a nemůže proto soud oznámení žalované o obnovení manželství vžiti na vědomí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Otázka, zda manželství bylo obnoveno, jest mezi stranami sporná a nelze ji řešiti prostředky mimosporného řízení (§ 2 .čís. 7 nesp. říz.). Vším právem nevzal tudíž prvý soud prohlášení žalované o obnovení manželství na vědomí. Nebylo nutno, by soud poukázal žalovanou na pořad práva, ježto nelze vésti spor o otázce, zda bylo manželství obnoveno. To jest možné jen, kdyby tvrdila žalovaná nějaký nárok nebo právní zájem (§ 18 nesp. říz.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro vyskytnuvší se pochybnosti bylo především rozhodnout!, zda dovolací rekurs má býti posuzován podle civilního soudního řádu, podle něhož by byl, byv podán do srovnalých usnesení prvního a rekursního soudu, nepřípustným, či podle § 16 nesp. říz., podle něhož bylo by mu vyhověti, kdyby napadené usnesení skutečně trpělo tvrzeným rozporem se zákonem. Jak nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí čís. 5782 sb. n. s., jest ohlášení obnovy manželského společenství ve smyslu § 110 obč. zák. úkonem řízení nesporného, a to i tehdy, když bylo na rozvod uznáno rozsudkem po sporném jednání, neboť nelze toto oznámení v tomto případě jinak posuzovati než při rozvodu dobrovolném, při němž použití předpisů sporného řízení nemůže vůbec přijíti v úvahu. Rozvodový spor byl skončen rozsudkem, oznámení o obnově manželského společenství není pokračováním v rozvodovém řízení, nýbrž novým, zcela samostat- ným úkonem. Nezavdává se jím podnět ke zjišťováni, zda manželské společenství bylo obnoveno, rozvod byl odčiněn a manželství obnoveno, nýbrž oznamuje prostě soudu, by to bylo příslušnými úřady vedeno v patrnosti, že manželské společenství bylo obnoveno. Pro použití předpisů o sporném řízení není tu důvodu. Dovolací rekurs jest tudíž přípustný, není však opodstatněn. Jak bylo vyloženo v plenárním rozhodnutí čís. 7622 sb. n. s., jest předpis § 110 obč. zák., že opětné spojení manželů soudem rozvedených musí býti oznámeno soudu, předpisem jen pořádkovým, právní skutečností zrušující rozvod jest obnova manželského společenství, nikoliv toto oznámení. Jestliže oznámení učinili souhlasně oba manželé, neb sice jen jeden manžel, ale druhý manžel potvrdil jeho pravdivost, jest ovšem oznámení plným důkazem o obnově manželského společenství, a tím i o odčinění rozvodu souhlasnou vůlí stran a hodí se k tomu, by soúd je vzal na vědomí a potřebné zařídil. Není-li mezi manžely souhlasu, zda manželské společenství bylo obnoveno, jest ponechati manželům, po případě i jiným účastníkům — srovnej dv. dekret ze dne 15. června 1833 čís. 39 sb. z. s. i—, by žalobou uplatnili nároky osobované si z obnovy manželského společenství. K úřednímu vyšetřování skutečného stavu neposkytuje zákon potřebného základu. Proto jest dovolací rekurs bezdůvodný nejenom, pokud brojí proti tomu, že stěžovatelkou oznámená, ale manželem jejím popřená obnova manželského společenství nebyla soudem vzata na vědomí, nýbrž i pokud vytýká, že stěžovatelka nebyla podle § 2 čís. 7 a § 18 nesp. říz. odkázána na pořad práva. K tomu nebylo příčiny, poněvadž ani zjištění, zda došlo k obnově manželského společenství, ani otázka, zda se rozvod stal bezúčinným, nebyly předmětem soudního rozhodování, a důvody připojené k usnesení prvního soudu nejsou podle § 18 nesp. říz. na závadu, by se stěžovatelka nedomáhala, by byl žalobou prohlášen rozvod za odčiněný.

Citace:

Čís. 10455.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 76-78.