Čís. 10863.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Příjemce směnečného, nevyplněného akceptu, nabývá samostatného, docela i zděditelného a přenositelného majetkového práva zříditi vyplněním blanketu platnou směnku.
Právo vyplniti směnku nepromlčuje se ve třech létech po odevzdání směnečného blanketu.
(Rozh. ze dne 11. června 1931, Rv I 930/31.)
Směnečný platební příkaz byl k námitkám žalovaných procesním soudem prvé stolice zrušen. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Procesní soud mohl se omeziti na prvou námitku žalovaných, že neobdrželi směnečnou valutu. Tuto námitku musel si dáti žalobce jako vystavitel směnky líbiti. Žalobce to sice popíral, avšak doznal, že žalovaní neobdrželi valutu přímo od něho, nýbrž od W-a, jehož použil při tom jako svého zmocněnce. Odvolací soud připojuje se v tomto směru k názoru prvého soudu, že není přesvědčivého důkazu pro to, že W. byl skutečně žalobcovým zmocněncem a že žalovaní, vědouce o tom, museli míti za to, že valuta byla dána žalobcem. Ať byl jakýkoli poměr mezi žalobcem a W-em, není to důležité. Vezme-li se za prokázáno, že žalovaní nedostali od žalobce valutu, jest osud této žaloby již rozhodnut.
Nejvyšší soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti.
Důvody:
Žalovaní připustili, že odevzdali v roce 1926 Eugenu W-ovi, jenž jim poskytl zápůjčku, zažalovanou směnku jako nevyplněný akcept. je-li tomu tak, nabyl Eugen W. práva, směnku kdykoliv sám vyplniti aneb ji převésti nevyplněnou na třetí osobu, jež byla oprávněna ji vyplniti, a to i vlastním jménem jako vydavatel, nebylo-li nic jiného ujednáno. Příjemce takového směnečného blanketu nábývá samostatného, neodvolatelného, docela i zděditelného a přenositelného majetkového práva zříditi vyplněním blanketu platnou směnku (srovnej Grünhut, Wechselrecht § 64, Staub-Stranz, Kommentar zur Wechselordnung čl. 7, Rouček, Směnečný zákon § 6, judikát 206, úřední sbírka čís. 1507 a sb. n. s. čís. 4462). Dovolatel byl tedy oprávněn vyplniti směnku svým jménem jako vydatel a proto nemá námitka nedostatku aktivního oprávnění právní podklad. Z toho, že ho žalovaní k tomu nezmocnili, nelze vyvozovati, že se doplnění směnky stalo bezprávně nebo proti úmluvě. Nebylo věcí dovolatelovou, by dokázal, jakým způsobem nabyli směnky, nýbrž náleželo žalovaným, by tvrdili a dokázali, že dovolatel jest nepoctivým držitelem směnky, a že ji bezprávně vyplnil, což neučinili. Také zde jest podle § 328 obč. zák. za to míti, že držba je bezelstná, pokud není přesně dokázána obmyslnost držby. Neoprávněna jest i námitka nedostatku vyplacení valuty, ani žalovaní přiznávají, že dostali valutu od Eugena W-a. Že mu zaplatili, jest nerozhodné, neboť, vydavše na zápůjčku směnku, měli platiti jen za vrácení směnky a nemohou nyní placení namítati třetímu bezelstnému držiteli směnky (§ 87 směn. zák.). Směnka se stala splatnou dne 15. července 1930 a, poněvadž byla zažalována 16. července 1930, nemá ani námitka promlčení zákonného podkladu (§ 80 směn. zák.). Že se právo vyplniti směnku promlčuje' ve třech letech po odevzdání směnečného blanketu, není v zákoně stanoveno.

Citace:

Čís. 10863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 836-837.