Čís. 10797.Třebaže nebyla rekursním soudem v usnesení jímž bylo zrušeno rozvrhové usnesení prvního soudu a nařízeno mu, by ustanovil nový rozvrhový rok a znovu rozhodl, vyhražena pravomoc, zůstal postižené straně opravný prostředek vyhražen pro dovolací rekurs z usnesení, jež bylo v právním důsledku zrušovacího usnesení napotom vydáno rekursním soudem. Názorem, z něhož vycházel rekursní soud) ve zrušovacím usnesení, byl v dalším jednám vázán i první i rekursní soud. Neřídil-li se však tímto názorem při dalším rozhodování ani první ani rekursní soud, nelze dovolacímu soudu přihlížeti k právnímu názoru rekursního soudu vyslovenému v důvodech druhého rozhodnutí a jest věc naopak posuzovali jen s hlediska důvodů vyslovených rekursním soudem ve zrušovacím usnesení. Exekuční soud není v rozvrhovém řízení ani oprávněn ani povinen, by sám od sebe konal šetření o nárocích veřejných orgánů a vysvětloval anebo doplňoval nejasné nebo neúplné přihlášky. (Rozh. ze dne 20. května 1931, R I 283/31.) V usnesení ze dne 20. dubna 1929, jímž rozvrhl nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, přikázal soud prvé stolice eráru převodní poplatek v přednostním pořadí. Rekursní soud usnesením ze dne 12. srpna 1929 k rekursu hypotekárního věřitele Alfreda P-a zrušil napadené usnesení a, nevyhradiv pravomoc, uložil prvému soudu, by znovu rozhodl. Soud prvé stolice usnesením že dne 18. srpna nepřiznal eráru převodní poplatek v přednostním pořadí. Rekursní soud usnesením ze dne 10. února 1931 eráru převodní poplatek v přednostním pořadí přiznal. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu Alfreda P-a a zrušil i zrušovací usneseni rekursního soudu ze dne 12. srpna 1929 i usnesení prvního soudu ze dne 18. srpna 1930 jakož i usnesení rekursního soudu ze dne 10. února 1931 a rekursnímu soudu uložil, by, nehledě k důvodu, pro který zrušil usnesení prvního soudu ze dne 20. dubna 1929, rozhodl znovu i o rekursu české finanční prokuratury jménem československého státu i o rekursu hypotekárního věřitele Alfreda P-a do tohoto usnesení. Důvody: Alfred P. napadá dovolacím rekursem nejen usneseni rekursního soudu ze dne 10. února 1931, nýbrž i jeho usnesení ze dne 12. srpna 1929, jímž bylo zrušeno bez výhrady právní moci rozvrhové usnesení prvního soudu ze dne 20. dubna 1929 a nařízeno tomuto soudu, by ustanovil nový rozvrhový rok a znovu rozhodl. Že nelze stěžovateli odepříti právo, stěžovati si v této souvislosti dovolacím rekursem i proti zrušovacímu usnesení rekursního soudu, jemuž nebyla vyhrazena právní moc, vyplývá, jak nejvyšší soud již vyslovil v rozhodnutí čís. 9643 sb. n. s., z ustanovení § 515 c. ř. s., an byl stěžovatel s dovolacím rekursem podaným původně proti zrušovacímu usnesení rekursního soudu odmítnut rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 1929. Předem jest podotknouti, že, jak vytýká i stěžovatel, právním názorem, vysloveným tehdy rekursním soudem ve zrušovacím usnesení, byl, jak z povahy věci vyplývá, podle obdoby § 499 druhý odstavec c. ř. s. (§ 78 ex. ř.) vázán i první i rekursní soud. Rekursní soud vyslovil v onom usnesení — vyhovuje rekursu české finanční prokuratury — názor, že přihláška berního úřadu o převodním poplatku 12055 Kč není dosti jasná, by se z ní dalo určití, o jaký poplatek převodní jde, zda o poplatek z vydražené nemovitosti, a o jak veliké úroky z prodlení a o jaký exekuční poplatek a soudní útraty jde, a že jest proto přihlášku, má-li býti vzata za základ jednání, vrátiti k doplnění bernímu úřadu. Zrušil-li rekursní soud z tohoto důvodu usnesení prvního soudu, byl názorem takto vysloveným vázán v dalším jednání o rozvrhu i první soud i rekursní soud a jen s hlediska tohoto názoru měly oba soudy posuzovati věc po stránce právní. Neřídil se však názorem tím při dalším rozhodování ani první soud ani rekursní soud, jakž zřejmo z důvodů jejich rozhodnutí, a proto porušily oba soudy zákon v § 499 c. ř. s., jehož ustanovení jest, jak bylo již řečeno, použiti obdobně i tehdy, jde-li o případ § 527 c. ř. s. (§ 78 ex. ř.), an rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu bez výhrady právní moci, by, vyslechna strany, znovu rozhodl. Nelze proto k právnímu názoru rekursního soudu vyslovenému v důvodech jeho druhého rozhodnutí přihlížeti a jest věc posuzovati jen s hlediska důvodů vyslovených rekursním soudem ve zrušovacím usnesení, neboť jen s hlediska právního názoru v důvodech těch uvedeného měl posuzovati rekursní soud věc i ve svém druhém rozhodnutí. Tu jest ovšem předem zkoumati, an stěžovatel napadá názor ten jako nesprávný, je-li původní přihláška berního úřadu o převodním poplatku 12055 Kč, která jediné může přicházeti v úvahu, nejasná a neúplná, jak vyslovil rekursní soud ve zrušovacím usnesení. Názoru tomu jest přisvědčiti a nelze ani z knihovního zápisu o vydraženém domě nic vyvoditi pro opačný názor. Podle zápisu toho bylo podle výkazu berních nedoplatků ze dne 1. září 1927 vloženo zástavní právo pro pohledávku československého státu 12055 Kč. Z knihovního zápisu není vůbec patrno, že šlo o převodní poplatek z vydražené nemovitosti. Nehledíc k tomu se berní úřad v přihlášce na tento knihovní zápis ani neodvolával. Šlo-li však o nejasnou a neúplnou přihlášku, nebyl postup rekursního soudu, když zrušil usnesení prvního soudu k vůli doplnění přihlášky, ve shodě se zákonem (§ 210 ex. ř.) a neshodoval se ani se zásadami vyslovenými nejvyšším soudem v rozhodnutích čís. 4504, 4933, 5206, 5962 sb. n. s., podle nichž není exekuční soud v rozvrhovém řízení ani oprávněn ani povinen, by sám od sebe konal šetření o nárocích veřejných orgánů a vysvětloval nebo doplňoval nejasné nebo neúplné přihlášky. Bylo proto další řízení, zahájené na základě zrušovacího usnesení rekursního soudu, pro rozhodnutí věci zbytečné, neboť věc byla již zralá k rozhodnutí, an podle zásad již uvedených nesměl exekuční soud k přihlášce přihlížeti vůbec pro její nejasnost a neúplnost, jak správně vystihl i první soud. Bylo proto zrušiti i zrušovací usnesení rekursního soudu, z něhož vyšel popud k onomu dalšímu zbytečnému řízení, i usnesení prvého soudu ze dne 18. srpna 1930 jakož i usnesení rekursního soudu ze dne 10. února 1931, učiněná jen důsledkem onoho nyní zrušeného zrušovacího usnesení soudu rekursního.