Čís. 10730.

Lhůta k námitkám podle prvého odstavce čl. 340 obch. zák. není lhůtou promlčecí, nýbrž propadnou.
(Rozh. ze cíne 25. dubna 1931, Rv II 307/30.)
Žalobě prodatele na kupitele o zaplacení kupní ceny za dodané zboží bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Netřeba se obírati otázkou, zda snad postup naznačený v záruční listině nebyl součástí smlouvy v ten smysl, že, chtěl-lí žalovaný vůbec uplatniti vady váhy, musil nejprve učiniti opatření vytčené v garanční listině, neboť, i kdyby se mělo za to, že tato listina nevylučovala uplatnění nároků ze správy podle obecných zásad, nezachoval se žalovaný podle předpisu čl. 347 obch. zák., neoznámiv žalobkni vady ihned, jakmile je seznal. Oznámení jich teprve za sporu, při ústním jednání dne 17. dubna 1929, bylo zřejmě; opožděné, pokud se týče byl žalovaný té doby s nárokem podle prvního odstavce čl. 349 obch. zák. jíž prekludován, i kdyby se za to mělo, že mu váhy byly odevzdány až dne 9. srpna 1928, kdy byly teprve zamontovány, neboť od té doby uplynulo do 17. dubna 1929 více než šest měsíců. Nejde tu o Ihůtu promlčecí, k níž by arci mohlo býti přihlíženo jen k námitce, nýbrž o lhůtu propadnou, jíž jest dbáti z úřadu (srov. Staub-Pisko § 7 k čl. 349 obch. zák., Hermann-Otavský, Všeobecný zákoník obchodní str. 361, pozn. 3). Že tato lhůta byla úmluvou stran prodloužena, nebylo v prvé stolici tvrzeno a neplyne to ani z předložených listin.

Citace:

Čís. 10730.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 599-600.