Čís. 10467.

Nelze přikázati nepřihlášené úroky z knihovně zajištěné pohledávky, je-li z výpisu z pozemkové knihy jen zřejmo, že pohledávka jest zúročitelná, nikoliv i, že úroky z ní jsou nezapravené.
Přihláška nadzástavního věřitele, v níž účtoval úroky při své pohledávce, nenahrazuje přihlášku úroků hlavni pohledávky.
Nadzástavní věřitel, jehož pohledávka vázne nejen na hypotekární pohledávce, nýbrž i na jiných knihovních právech na téže nemovitosti, jest oprávněn požadovali uspokojení své nadzástavní pohledávky i jen z hypotekární pohledávky. Učinil-li tak, nemá místa poměrné přikázání.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1931, R I 919/30.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, přikázal soud prvé stolice co připadlo na knihovní pohledávku manželů M-ových nadzástavním věřitelům, čímž byly úplně zapraveny pohledávky nadzástavních věřitelů Dr. H-a, Ridharda M-a, Jaroslava T-a a firmy S. Na pohledávku nadzástavního věřitele Ludvíka T-a 10000 Kč přikázán zbytek 3541 Kč. Další nadzástavní věřitel Dr. G. vyšel na prázdno. K rekursu Ludvíka T-a a Dr. G-a rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekursy nejsou opodstatněny. Dovolací rekurenti si neprávem stěžují na to, že u pohledávky Richarda M-a 40000 Kč a Anny M-ové 20000 Kč nebyly při rozvrhu nejvyššího podání přikázány úroky. Z těchto pohledávek nebyly ani před rozvrhovým rokem ani při nem úroky účtovány, z výpisu z pozemkové knihy byly jen vidno, že pohledávky ty jsou zúročitelny, nikoli že úroky z nich jsou nezapravené, a odpovídalo proto ustanovení §§ 210 a 214 ex. ř., když nižší soudy úroky z oněch pohledávek nepřikázaly. Není správné tvrzení dovolacích rekurentů, že Richard a Anna M-ová své pohledávky, rozuměj s úroky, k rozvrhovému roku přihlásili. Bylo-li původně v protokole o rozvrhovém roku uvedeno, že byly přihlášky Richarda a Anny M-ových přečteny, byl tento nepochybný omyl úředně opraven. Dovolací rekurenti se také mylně domnívají, že nadzástavní věřitelé u pohledávek Richarda a Anny M-ových, účtujíce úroky při svých pohledávkách, přihlásili tím i úroky z pohledávek Richarda a Anny M-ových. Přihláška nadzástavního věřitele nenahrazuje přihlášku hlavní pohledávky a proto o přihlášení pohledávek Richarda a Anny M-ových řečeným způsobem nelze mluviti.
Dovolacím rekurentům nelze přisvědčiti ani, pokud vytýkají, že nadzástavní pohledávky JUDr. Josefa H-a, které vázly nejen na pohledávce 40000 Kč Richarda M-a, nýbrž i na jeho nájemním právu a na právu k rentě a na výměnku Antonína M-a, nebyly z pohledávky 40000 Kč přikázány jen poměrně a že poměrně nebyla přikázána z pohledávek Richarda a Anny M-ových nadzástavní pohledávka firmy Pavel S., která vázla též na nájemním právu Richarda M-a. K této výtce stačí uvésti, že Dr. Josef H. účtoval své pohledávky jen z pohledávky 40000 Kč Richarda M-a a ž,e firma Pavel S. požadovala uspokojení své nadzástavní pohledávky jen z pohledávek Richarda a Anny M-ových. K tomu tito nadzástavní věřitelé byli podle § 15 knih. zák. a § 222 ex. ř. oprávněni a nemělo místa poměrné přikázání jejich pohledávek.

Citace:

Čís. 10467.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 94-95.