Čís. 10751.
Pojišťovací smlouva.
Podle pojišťovacích podmínek, že »nárok na náhradu škody nevzniká, nastala-li škoda dříve, než bylo zaplaceno pojistné s příslušenstvím, nebo, bylo-li sice zaplaceno, avšak pojišťovací doba dosud nepočala«, jest pojišťovna sproštěna povinnosti nahraditi škodu z doby po početí pojišťovací doby, ale před zaplacením první prémie jen tehdy, byl-li pojištěnec s placením dospělé již prvé prémie v prodlení. Tak tomu není, neuplynula-li v době placení povolená čekací lhůta.
(Rozh. ze dne 2. května 1931, Rv I 2126/30.)
Žalobce koupil v listopadu 1928 stroj, jejž přihlásil dne 27. listopadu 1928 k pojištění u žalované pojišťovny, u níž byl již jeho předchůdcem pojištěn. Dříve, než žalobce obdržel pojistku, stroj dne 12. prosince 1928 shořel. Dne 13. prosince 1928 hlásil škodu a obdržev pojistku zaplatil prémii. Proti žalobě o vyplacení pojistného namítla žalovaná pojišťovna, že jest lhostejno, že žalobce po požáru dne 13. prosince 1928 prémii zaplatil, poněvadž se pojišťovací smlouva stává účinnou podle §§ 10 a 11 všeobecných pojišťovacích podmínek teprve zaplacením prémie. Žalobce věděl o výši prémie od svého předchůdce a mohl po případě zaplatiti na ni přiměřenou zálohu. Žalobce učinil zcela novou přihlášku pojišťovací, na jejímž základě byla uzavřena nová pojišťovací smlouva. V takových případech neplatí obvyklá čtrnáctidenní lhůta jako při trvajících smlouvách. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle pojišťovacích podmínek, jimž se žalobce, podepsav návrh, podrobil, závazek ústavu ze smlouvy pojišťovací začíná, byla-li prémie úplně zaplacena (§ 10). Poněvadž prémie byla zaplacena až dne 13. prosince 1928, až po nehodě, nestala se smlouva účinnou, třebaže byla platná, a závazek k náhradě škody ze smlouvy pojišťovací nevzešel. Nerozhodné jest, že žalovaná pojišťovací prémii přijala. Ručení její začíná teprve zaplacením prémie (§11, pátý odstavec pojišť. podmínek) a pojišťovna nemusí pro neplacení prémie ustoupili od smlouvy. Smlouva jest tedy platná, žalovaná strana prémii nevrátila, závazek její však počíná teprve zaplacením prémie. Poněvadž se nehoda stala před zaplacením prémie, nevzešel závazek žalované strany platiti škodu z této nehody. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Jde o výklad pojišťovací smlouvy ze dne 29. listopadu 1928. Smlouva a pojišťovací návrh, který byl v prvé stolici uznán za pravý a přečten, mají v tištěném textu ustanovení: »Na základě § 11 všeob. podmínek pojišťovacích byla ředitelstvím ústavu pro první prémii povolena čekací lhůta tří měsíců počítajíc od její splatnosti.« V § 11 odst. (3) všeob. pojišť. podmínek se praví: »Jestli pojistné s přísl. nebylo v čase splatnosti anebo během případně povolené lhůty čekací zaplaceno, není ústav ze smlouvy pojišťovací zavázán (§ 10 odst. 2).« První soud správně zjistil, že mezi stranami šlo o nové pojištění, což žalovaná strana zdůrazňuje. První prémie podle obsahu pojistky a § 11 odst. 1 všeob. poj. podmínek byla splatná 1. listopadu 1928, ale byla povolena čekací lhůta k jejímu zaplacení do 1. února 1929. Žalobce zaplativ v této lhůtě prémii, splnil svou smluvní povinnost a je na žalované straně, by i ona smlouvu splnila. Okolnost, že za čekací lhůty a před zaplacením prémie nastala škoda (pojistný případ), nevylučuje závazek pojišťovny, ano se zaplacení stalo v čekací lhůtě. V ten smysl jest vykládati § 11 odst. 3 a § 10 odst. 2 všeob. poj. podmínek, neboť jinak by povoleni čekací lhůty podle § 11 nemělo smyslu. Ustanovením podmínek není vyloučen závazek pojišťovny, když, pojistný případ nastane před uplynutím čekací lhůty a před zaplacením prémie v této lhůtě. Chtěla-li pojišťovna dosíci toho účinku, měla to určitě vyjádřiti, ale nynější doslov uvedených míst pojišťovacích podmínek mluví proti takovému výkladu. Platí tu ostatně předpis § 915 obč. zák., že nejasný výraz jest vykládán na škodu toho, kdo ho použil, v souzeném případě na škodu pojišťovny. Poukazuje se také k tomu, že podle obsahu pojistky (doložky, razítkem vytištěné) měl žalobce zaplatiti pojistné složenkou k pojistce přiloženou, což se též dodatečně zjišťuje z pojistky. Ježto žalobce dostal pojistku se složenkou až při hlášení škody u jednatele dne 13. prosince 1928, což vyplývá z rozsudku prvního soudu, žalobce dříve ani platit! nemohl. Ale tato okolnost není při zmíněném povolení čekací lhůty nijak závažná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce posoudil odvolací soud případ správně. § 31 pojišťovacích podmínek ustanovuje, že nevzniká nárok na náhradu škody, nastala-li škoda dříve, než bylo zaplaceno pojistné s příslušenstvím (§§ 10 a 11), nebo, bylo-li sice zaplaceno, avšak pojišťovací doba dosud nezapočala (§ 10 odst. 1). Předpis tohoto § jest však podle §§ v něm citovaných vykládati s hlediska těchto §§. A tu ustanovuje § 10 (1), že se pojišťovací doba počíná 12. hodinou dne, který následuje po dojití přihlášky ústavu, nebyla-li určena v přihlášce pozdější doba za počátek pojištění, nebo nebylo-li odepřeno nebo odročeno přijetí pojištění pro nepřesné vyplnění přihlášky. (2.) Závazek ústavu ze smlouvy pojišťovací počíná již, jakmile byla úplně zaplacena (§11) splátka pojišťovací (pojistné, prémie, příspěvek), která se stala splatnou. § 11 stanoví v odst. (1): Pojistné je splatným (dospívá k placení) v den, který je v listině stanoven jako začátek pojištění. (2). Pojistné s vedlejšími poplatky má se platiti ústavu nebo jeho jednateli v čase splatnosti. (3.) Nebylo-li pojistné s příslušenstvím v čase splatnosti, nebo v době čekací zaplaceno, není ústav ze smlouvy pojišťovací zavázán (§ 10 odst. 2) a může později pojistné s příslušenstvím buď přijati, buď soudně vymáhati, nebo pojišťovací smlouvu zrušiti. (5.) Přijme-li ústav dodatečně zaplacené pojistné s příslušenstvím, počne jeho ručení jen úplným zaplacením pojistného s vedlejšími poplatky. Jak odvolací soud dále zjistil, má přihláška pojišťovací ke konci pojišťovacích podmínek ještě .další vytištěné ustanovení, že byla podle § 11 pojišťovacích podmínek povolena ředitelstvím ústavu pro první prémii čekací lhůta tří měsíců, počítajíc od její splatnosti. Povolením této čekací lhůty posunul se den splatnosti o tři měsíce, což doznává i dovolatelka sama, uvedši v dovolání, že účelem povolení čekací lhůty jest prodloužiti dobu splatnosti ve prospěch pojištěnce. Podle přijaté pojišťovací přihlášky (tedy podle pojišťovací, smlouvy) ze dne 26. listopadu 1928 (ze dne 29. listopadu 1928) začala doba pojištění dnem 1. listopadu 1928. Podle § 11 poj. podm. jest tento den dnem splatnosti první prémie a podle dodatku svrchu zmíněného byl den splatnosti posunut o tři měsíce, takže první prémie byla splatná teprve dnem 1. února 1929, jak správně uznal odvolací soud. Zaplatil-li tedy žalobce první prémii s vedlejšími poplatky, jak jest nesporno, již dne 13. prosince 1928, zaplatil včas, an ani nemohl dříve tak učiniti, ač, jak zjištěno, platiti chtěl, neboť jednak pojišťovací jednatel nechtěl od něho peníze dříve přijmouti, jednak se mělo platiti, jak nesporno, složenkou šekového úřadu a tato mu nebyla pojišťovnou dříve doručena, jednak ani mu nebylo pojišťovnou před tím oznámeno, kolik má platiti, jak velká jest první prémie. Požadavek žalované, nyní uplatňovaný, že měl žalobce zaplatiti před 12. prosincem, jest úplně bezdůvodný a není ničím opodstatněn; byl však i prakticky nemožný. Nehledíc však k tomu, jest uvážiti, že všecka ustanovení §§10, 11 a 31 poj. podm., pokud vyjadřují, že závazek pojišťovny zaplatiti požární náhradu jest účinným teprve po zaplacení aspoň první prémie, předpokládá podle doslovu těchto podmínek, že nebyla zaplacena v čas první prémie, ač byla již splatnou, že tedy byl pojištěnec s placením první prémie již v prodlení. Zdůrazňujeť se i v § 10 odst. 2. (arg. slova: »která se stala splatnou«), i v § 11 odst. 2. (slova: »v čase splatnosti«), odst. 3. (»nebylo-li... v čase splatnosti, nebo v době čekací zaplaceno«) a odst. 5. arg. slova »dodatečně«, t. j. po dnu splatnosti. Z toho plyne, že, nezaplatil-li pojištěný první prémii do dne splatnosti, je-li v prodlení s jejím placením, tu a jenom tu nemá nárok na požární náhradu dříve, než první prémii aspoň před požárem nezaplatil. O ten případ tu však nejde, tu byla první prémie následkem povolené lhůty čekací splatná až 1. února 1929, nebyl tedy pojištěný žalobce v den požáru, dne 12. prosince 1928, v prodlení s placením první pojistné prémie, zaplativ ji včas před dospělostí dne 13. prosince 1928 vplatem na složenku poštovního šekového úřadu (jak nesporno), pojišťovna též tuto platbu, jak nesporno, přijala a, poněvadž pojišťovací smlouva byla v platnosti již od 1. listopadu 1928, jest žalovaná povinna z této platné pojišťovací smlouvy, an pojištěný všecky závazky se své strany splnil, plniti též, k čemu se zavázala, platiti mu náhradu škody požárem na pojištěném předmětu mu způsobenou. Tvrzení dovoláni, že pojistka nebyla žalobci doručena a že se tudíž pojišťovací smlouva nestala vůbec účinnou, jest v rozporu se zjištěním odvolacího soudu, podle něhož žalobce dostal pojistku se složenkou až při hlášeni škody u jednatele dne 13. prosince 1928, a s další nespornou okolnosti, že pojišťovna platbu ze dne 13. prosince 1928 přijala. Další námitka dovolacího spisu, že úplným zničením pojištěného předmětu přestává podle § 36 (1.) poj. podm. platnost pojištěni, neobstojí, neboť ustanovení to předpokládá, že pojištěný předmět byl zničen před započetím doby pojišťovací, a znamená dále, že, když byl předmět požárem zničen a požární náhrada zaplacena, není pojištěný vázán dále platiti pojistné prémie. Výtka nesprávného právního posouzeni věci tedy neobstojí.