Čís. 10576.

O nepřípustnosti exekuce, ježto bylo mobilární exekucí zabaveno příslušenství nemovitosti, na níž jest pro žalobce vloženo zástavní právo, jest rozhodovati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 27. února 1931, R I 06/31).
Žalobkyně domáhala se nepřípustností exekuce na movitosti, tvrdíc, že zabavené movitosti jsou příslušenstvím nemovitosti, na níž jest pro ni vloženo zástavní právo. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Žalobkyně sama považovala a také označila svou žalobu jako žalobu podle § 37 ex. ř., ale nedomáhá se nepřípustnosti exekuce proto, že má na vylučovaných předmětech právo, nedopouštějící výkon exekuce, nýbrž proto, jakž vyplývá ze žalobního návrhu, že věci ty jsou příslušenstvím nemovitosti a že proto mobilární exekuce na tyto předměty jest nepřípustná a se zrušuje. Nelze tudíž pochybovati o tom, že žaloba směřuje k tomu, by exekuce byla zrušena podle § 39 čís. 2 ex. ř., protože z tohoto důvodu jest nepřípustná. I vzniká otázka, zda lze tento zrušovací důvod uplatniti nejen návrhem, nýbrž i žalobou. Otázku jest zodpověděti záporně. Jest sice pravda, že zákon v § 39 ex. ř. nevylučuje uplatnění zrušovacího důvodu žalobou, ale to se týká jen případu § 39 čís. 5 a poslední odstavec ex. ř., netýká se to případu § 39 čís. 2 ex. ř., o který tu jde. V tomto případě může dojíti ke zrušení exekuce, jakž vyplývá z § 39 odstavec prvý a druhý ex. ř. jen k návrhu, a to usnesením. Otázka zrušení exekuce jest výhradně otázkou exekučního řízení, jež jednak poskytuje předpisem § 55 ex. ř. exekučnímu soudu dostatečné a spolehlivé prostředky k jejímu rozřešení, jednak její řešení nemůže býti odňato výlučnému soudnictví exekučnímu (§ 51 ex. ř.). Z toho vyplývá, že rozhodování o zrušení exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř. jest odňato pořadu práva, což odvolatelka v odvolání vystihla zcela správně, vytýkajíc zmatečnost řízení podle § 477 čís. 6 c. ř. s. (rozh. nejv. s. čís. 4650, 4833, 5135, 6587 a 8502 sb. nejv. soudu).
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, nehledě k důvodu, pro který zrušil rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením a odmítl žalobu, znovu o odvolání jednal a rozhodl.
Důvody:
Žalobkyně nenavrhuje zrušení exekuce z důvodu, že exekuce jest vedena na příslušenství nemovitosti, jež podle § 252 ex. ř. smí býti vzato do exekuce jen s nemovitostí, což by jako osoba třetí (na exekuci nesúčastněná) ani nemohla učiniti, nýbrž žaluje, jakž výslovně jest uvedeno v žalobní prosbě, o nepřípustnost exekuce proto, že bylo mobilární exekucí zabaveno příslušenství nemovitosti, na níž jest pro ni vloženo zástavní právo. Podává tudíž žalobkyně proti exekuci odpor podle § 37 ex. ř., k čemuž ji její zástavní právo opravňuje (srovnej sb. n. s. 2466 a 6073). O odporu podle § 37 ex. ř. rozhodují však soudy pořadem práva, a nezáleží na tom, že žaloba byla spojena se zbytečným návrhem na zjištění předurčujícího právního poměru, zda jsou či nejsou zabavené předměty příslušenstvím nemovitosti.

Citace:

č. 10576. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 302-303.