Čís. 10590.

K tomu, by prodatel, vyhradivší si k prodané věci vlastnictví, směl požadovati věc zpět, nevyhledává se předchozí odstoupení od smlouvy. Ustanovení § 918 obč. z. nelze tu použíti.
Nebyly-li dodrženy kupitelem splátky, jest prodatel oprávněn domáhati se vrácení prodané věci z důvodu vlastnického práva.
(Rozh. ze dne 2. března 1931, Rv I 1198/30.)
Žalující firma prodala žalovanému automobil s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny. Žalobě o vydání automobilu procesní soud prvé stolice vyhověl rozsudkem pro zmeškání žalovaného. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení věci spatřuje žalovaná strana v tom, že žaloba jest bezdůvodná, poněvadž žalující strana, žádajíc vrácení automobilu, měla povinnost zapravené splátky vrátiti a žádati jen náhradu škody ze zmenšení hodnoty automobilu, kterou však v žalobě neuvádí. V souzeném případě jde o prodej automobilu s výhradou práva vlastnického až do úplného zaplacení kupní ceny. Toto tvrzení žalující strany a další, že žalovaná strana žalující straně neplatí, není vyvráceno předloženými důkazy. Ujednáním výhrady práva vlastnického nabývá prodávající právo odstoupiti od smlouvy, prodlévá-li kupující s placením. Toto vlastnické právo k prodané věci jest důvodem žaloby, o niž tu jde. Bylo proto žádosti žalující strany o vynesení rozsudku pro zmeškání právem vyhověno. Žalovaná strana nárok na vrácení zapravených splátek neuplatňovala a neměl soud příčiny se zabývati touto otázkou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. uplatňuje žalovaný neprávem. Zdůrazniti jest předem, že, ana žalobkyně uvedla v žalobě, že žalovaný, jenž jest též obchodníkem, používá koupeného automobilu k provozu své živnosti, jde na straně žalovaného o obchod podle čl. 273 obch. zák., takže hledíc k § 10 zák. o obchodech splátkových ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. zák., neplatí tu ustanovení § 2 tohoto zákona. Poněvadž nejde o obchod splátkový podle § 2 tohoto zákona, nevzal právem odvolací soud v úvahu vzájemný nárok žalovaného na vrácení zapravených splátek za automobil. Věc jest rozřešiti podle předpisů občanského zákona. Ježto v souzeném případě rozhodnuto bylo o žalobě vlastnické na základě zmeškání podle § 398 c. ř. s., jest v žalobě skutková tvrzení žaloby pokládati za pravdivá. Vezmou-li se tato tvrzení, totiž, že žalobkyně prodala žalovanému automobil za 35000 Kč s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny, jež měla býti zapravena nejpozději do dne 6. března 1929, že však žalovaný zaplatil jen 25800 Kč a zdráhal se přes opětovné upomínky platiti, takže žalobkyně uplatňuje své vlastnické právo a žádá vrácení automobilu, za základ rozhodnutí, odpovídá právní posouzení, jehož se dostalo věci odvolacím soudem, stavu věci i zákonu, jsouc v souladu i s naukou (Ehrenzweig, Privatrecht II. str. 383, Sedláček, Obligační právo II. str. 71, Mayr, Bürgerliches Recht II. str. 196), i s praxí (judikát čís. 246 úř. sbírka vid. 1712, rozhodnutí čís. 4993, 5016, 7674 a 7704 sb. n. s.). Výhrada vlastnictví znamená totiž, že vlastnictví k prodanému předmětu, tu k automobilu, přejde na kupitele pod odkládací podmínkou řádného a včasného zaplacení kupní ceny a že prodateli, nebude-li tato podmínka splněna, jest volno požadovati věc zpět, netřeba, by předcházelo odstoupení od smlouvy. Ustanovení § 918 obč. zák. nelze při výhradě vlastnictví použíti, poněvadž nejde o ustoupení od smlouvy, opírající se o předpis zákonný, nýbrž o oprávnění, vyplývající ze smlouvy. Poněvadž žalovaný nezaplatil automobil, jak bylo umluveno, nelze žalobkyni odepírati žalobní nárok.

Citace:

č. 10590. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 324-325.