Čís. 10475.

Na osobním dlužníku lze se domáhati zaplacení celého dluhu, třebas část jeho dluhu byla zajištěná hypotekárním závazkem třetích osob.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1931, Rv I 38/30.)
František S. a manželé Ž-ovi koupili od firmy Š. Sentinel. K žádosti Františka S-a zaručila se žalující banka za zaplacení kupní ceny. K zajištění úvěrové pohledávky žalující banky dal jí František S. do zástavy své nemovitosti do výše 120000 Kč, manželé Ž-ovi pak své nemovitosti rovněž do výše 120000 Kč. Ježto kupitelé kupní cenu neza- pravili, zapravila ji firmě Š. žalující banka a domáhala se na Františku S-ovi zaplacení 222700 Kč jako na dlužníku osobním a do výše 120000 Kč též jako na dlužníku hypotekárním a na manželích Ž-ových zaplacení 120000 Kč jako na dlužnících hypotekárních. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Žalovaní manželé Ž-ovi namítají, že žalobkyné vymáhá na žalovaném Františku S-ovi celou pohledávku 222700 Kč, na nich pak 120000 Kč, současně tedy celkem 342700 Kč. Tato námitka je lichá. Závazek žalovaných manželů Ž-ových jest odůvodněn úvěrní listinou ze dne 8. července 1925. Zjištěno, že úvěr do té výše byl vyčerpán. Pohledávka činila k 31. březnu 1928 222700 Kč, avšak jest dále přihlížeti k 8 3/4 % úrokům od 1. dubna 1928, které do vynesení rozsudku jsou splatné, takže poskytnutý úvěr podle úvěrních listin jest celkem 240000 Kč vyčerpán, což prokázáno, počítají-li se úroky po dobu vedení rozepře (§ 406 c. ř. s.). Návrh žalobní proti žalovanému Františku S-ovi opírá se o jeho uznání ze dne 10. dubna 1928 a soud poukazuje k jeho prohlášení zjištěnému výpovědí svědků. Toto uznání má význam jen mezi žalobkyní a žalovaným Františkem S-em, netýká se závazku žalovaných manželů Ž-ových, založeného úvěrní listinou. Jest rozeznávali poměr žalovaných navzájem a poměr žalobkyně k Františku S-ovi a k manželům Ž-ovým. Jak se vyúčtují žalovaní navzájem, nemá významu proti žalobkyni; žalobkyně jest oprávněna požadovati tolik, kolik prokázala, že jí žalovaní dluhují; jest vyloučeno, že jest požadováno více, než přísluší podle účtu. Solidární závazek žalovaných Františka S-a a žalovaných manželů Ž-ových proti žalobkyni není prokázán, ani úvěrními listinami, ani svědky. Není prokázáno, že se všichni žalovaní zavázali solidárně platiti žalobkyni. Naopak zjištěno ujednáním ze dne 29. května 1925, že se každá strana zavázala hradili jen polovici nákladu. Toho si žalobkyně byla vědoma, což dovozuje soud z obsahu úvěrních listin, jež jsou úplně samostatné a v nichž není ani slovem zmínky o solidaritě. Odvolací soud k odvolání Františka S-a napadený rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Nesprávné právní posouzení věci spatřuje odvolatel v porušení předpisu § 405 c. ř. s., poněvadž prvý soud odsoudil manžele Ž-ovy k zaplacení 120000 Kč a jeho (odvolatele sama) k zaplacení 222700 Kč s přísl., tedy celkem přisoudil žalující straně 342700 Kč s přísl., ač žádala jen 222700 Kč s přísl. tak, že prý mohl býti v nejhorším případě odsouzen jen k zaplacení části 120000 Kč solidárně se Ž-ovými. O porušení předpisu § 405 c. ř. s. nemůže býti řeči, neboť z doslovu rozsudku a z jeho odůvodnění je patrno, že v pohledávce 222700 Kč jest pohledávka 120000 Kč, tak že žalovanému S-ovi není doslovem rozsudečného výroku nijak odňato právo v případném řízení exekučním namítati uspokojení pohledávky žalující strany placením manželů Ž-ových, kdyby k němu skutečně došlo. Žalobkyně prokázala, že její pohledávka za žalovanými činí 222700 Kč s dalšími úroky od 1. dubna 1928, pohledávku tu uznal žalovaný S. dne 10. dubna 1928 a zavázal se ji zaplatiti do konce tohoto měsíce, nepožaduje na něm tudíž žalobkyně více, než co jí podle vyúčtování přísluší, jeho
Civilní rozhodnutí XIII. 6 uznání má význam jen mezi ním a žalobkyní, nedotýká se však nijak závazku žalovaných manželů Ž-ových, založeného úvěrní listinou ze dne 8. července 1925 a jak se všichni tři žalovaní navzájem vyúčtují, nemá proti žalobkyni významu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Františka S-a.
Důvody:
Dovolání je liché, sporná věc nebyla posouzena v naříkaném rozsudku po právní stránce nesprávně, Dovolatel míní, že an byl odsouzen k zaplacení částky 222700 Kč s příslušenstvím a manželé Ž-ovi k zaplacení 120000 Kč s příslušenstvím, mají všichni dohromady zaplatiti žalobkyní 342700 Kč, ačkoli celá pohledávka činí ve skutečnosti 222700 Kč, a z toho dovozuje, že žalobkyně nemůže na něm požadovati celých 222700 Kč, nýbrž jen 102700 Kč. Dovolatel přehlíží, že jde o úhrnný poměr obligační, o jednotnou obligaci s několikerým ručením, a že spolu- žalovaní manželé Ž-ovi byli odsouzeni jen do výše svého ručení jako hypotekární, nikoli osobní dlužníci, kdežto dovolatel byl odsouzen pro sporný dluh jednak jako osobní, jednak jako hypotekární dlužník. Podstatou tohoto několikerého ručení jest, že se spoluzávazností hypotekárních dlužníků nesnižuje závaznost osobního dlužníka, třebaže jest i dlužníkem hypotekárním. Dokud není pohledávka žalobkyně úplně uspokojena, dotud jest dovolatel zavázán za celý dluh, a nemůže si počítati k dobru povinnost spoluodsouzených hypotekárních dlužníků, odsouzených jen jako takových. Právem byl odsouzen k zaplacení celého svého osobního dluhu se všemi jeho procesními důsledky, a nemůže těžiti z toho, že část jeho osobního dluhu jest zaručena hypotekárním závazkem třetích osob, nemůže z toho důvodu žalobkyni zbavovati práva, by na něm jako na osobním dlužníku nevymáhala celý dluh.

Citace:

Čís. 10475.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 104-106.