Čís. 10871.

Ustanovení čl. 349 obch. zák. vztahuje se i na žaloby o přiměřené snížení úplaty nebo na opravu nebo na doplnění toho, co schází, i na žaloby za zaviněnou škodu.
Promlčecí lhůta čl. 349 obch. zák. se neprodlužuje tím, že byl opověden předurčující spor.
(Rozh. ze dne 13. června 1931, Rv I 876/30.)
Žalobce koupil roku 1926 od žalované firmy stroj, jejž prodal ihned dále firmě F. Firma F. domáhala se pak na žalobci zaplacení peněžité sumy, ježto dodaný stroj byl vadný. Spor tento, jejž opověděl žalované firmě, žalobce prosoudíl. Žalobou, zadanou na soude roku 1928, domáhal se žalobce na žalované firmě zaplacení toho, co byl nucen zaplatiti firmě F., i útrat, jež mu vzešly sporem s firmou F. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobce tvrdí, že žaloval nejen ze správy, nýbrž i z důvodu náhrady škody. V tom směru jest však poukázati k tomu, že žalobce žaluje jen z důvodu, že stroj dodaný žalovanou stranou neměl smluvené vlastnosti, a jest proto lhostejno, zda označuje žalobce žalobu jako žalobu ze správy či jako žalobu z náhrady škody, ana jediným podkladem těchto nároků jest okolnost, že dodaný obráběcí stroj neměl smluvené vlastnosti. Jde tudíž jen o nárok ze správy, jak k tomu správně poukázal prvý soud, neboť podle žalobcova přednesu dodala žalovaná strana stroj, který neměl slíbené a ujednané vlastnosti, jde tudíž o žalobu z vadnosti stroje a čl. 349 obch. zák., jednající o žalobách z vad zboží, nerozeznává, čeho se jimi žalobce domáhá, zda zrušeni smlouvy, či přiměřené slevy či náhrady škody. Patří tedy tato žaloba k žalobám podle čl. 349 obch. zák. a promlčuje se proto uplynutím šesti měsíců od odevzdání zboží. Odezdání zboží se stalo, jak zjištěno, dne 28. července 1926, žaloba, o niž tu jde, byla podána teprve dne 20. července 1928, tedy uplynula lhůta skoro dvou let od dodání zboží a jest proto dle čl. 349 obch. zák. žaloba tato promlčena. Jde jen o to, zda posunut byl počátek tohoto promlčení tím, že žalobce žalované straně opověděl spor, který měl s firmou F. právě o stroj, o který jde v tomto sporu. V tomto směru nelze přisvědčiti žalobcovu názoru, že opověděním sporu byla promlčecí lhůta přerušena, uváží-li se, že zákon v čl. 349 obch. zák. výslovně mluví o žalobách, z čehož následuje, že zákon předpokládá žalobu podanou proti prodateli, jíž jedině přerušeno býti může promlčení, a opovězení sporu nemůže nahraditi žalobu. Okolnost, že se žalovaná strana nesúčastnila sporu žalobce s firmou F. jest pro posouzení včasnosti žaloby nerozhodná, neboť žalovaná strana neměla podle zákona povinnost vstoupiti do sporu žalobce s firmou F., a nelze také tuto povinnost odvoditi z § 931 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy dolíčily v podstatě správně, že jde v souzeném sporu o žalobu kupitele na prodatele pro vady, založenou na ustanovení čl. 349 obch. zák., a že žaloba ta jest promlčena pro uplynutí šestiměsíční lhůty tam určené. Správnost tohoto závěru nemůže vyvrátiti ani okolnost žalobcem zdůrazňovaná, že nejde o žalobu ze správy, nýbrž že jde o žalobu o náhradu škody. I nárok na náhradu škody odvozuje žalobce z vadnosti dodaného zboží. Ustanovení čl. 349 obch. zák. nerozeznává mezi jednotlivými možnými nároky, kotvícími v tomto žalobním důvodu, vztahuje se tudíž i na žaloby o přiměřené snížení úplaty nebo na opravu nebo na doplnění toho, co schází, i na žaloby o náhradu zaviněné škody a promlčují se proto i tyto v šesti měsících po dodání zboží. Na povaze žaloby jako žaloby pro vady zboží nemění nic okolnost, že žalovaná prý zneužila příležitosti přímého dodání zboží žalobcovu odběrateli a že přes dovolatelovy výtky tvrdila o dodaném zboži prý proti pravdě, že odpovídá smluveným podmínkám a že je nutno provésti spor s firmou F., aby ji (žalované) zůstala zachována možnost postihu na jejím dodavateli. I tato tvrzeni máji původ jen v tvrzené vadnosti dodaného zboží, sahá tudíž i žaloba opřená o ně k témuž právnímu důvodu. Samostatný odchylný právní důvod žaloby nelze spatřovati v těchto tvrzeních již proto, že, i kdyby byla nepravdivá, nemohou býti pro kupitele vážným důvodem, by si nezachoval a nepřiváděl k platnosti proti smluvnikovi, jenž se provinil proti smluvním povinnostem, bez průtahu ona práva, která zákon dává prodateli na ruku, pokládá-li zboží za vadné. Opominuti této nezbytné obchodní obezřetnosti jde jen na jeho vrub. Mylný je též dovolatelův názor, že se promlčecí lhůta čl. 349 obch. zák. prodloužila, protože žalobce opověděl žalované spor, jejž proti němu zahájila firma Karel F. Zákon nepoji nikde a zejména ne v čl. 349 obch. zák. k opovědi předurčujícího sporu následek, že se ji prodlužuji promlčecí lhůty k zahájení sporu, pro který opověděný spor jest předurčující. Výklad zákona v tomto smyslu, podle něhož by přerušení lhůty promlčecí mohlo trvati při spletitějších neb z jakýchkoli důvodů vleklých sporech, jež byly opověděny, i několik let, příčil by se zřejmé snaze čl. 349, by promlčecí lhůty pokud možno zkrátil a tak přispěl k brzkému konečnému vypořádání rozepří z vadné dodávky snad vzniklých. Míní-li žalobce prodloužením promlčecí lhůty její přerušení, nelze mu ani tu dáti za pravdu vzhledem k jasnému doslovu § 1497 obč. zák., jemuž žalobce nevyhověl. Další důvod, z něhož žalobce usuzuje na nutnost přerušení promlčecí lhůty opověděním sporu, že totiž škoda v krátké promlčecí lhůtě často nebude a také v souzeném případě nebyla úplně známa, neobstojí, protože lze obtížím těm vhodně čeliti a hospodářské zájmy na zahájení, sporu proti žalobcovu dodateli až po vyřízení sporu proti jeho odběrateli, účelně chrániti použitím §§ 190, 228 a 235 c. ř. s.

Citace:

Čís. 10871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 851-853.