Čís. 10786.
Žalobu o nepřípustnost exekuce lze vznésti, i když jde o částečné uspokojení vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 15. května 1931, Rv II 380/30.)
K vydobytí peněžité pohledávky 19 000 Kč vedl žalovaný exekuci proti žalobci. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném, by bylo uznáno právem, že vymáhaný nárok zanikl ohledně 10 000 Kč. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
V souzeném případě vyplývá ze žalobního návrhu, že žalobce podává žalobou námitky proti nároku z exekučního titulu, a že tudíž žádá, by exekuce byla prohlášena za nepřípustnou (sb. n. s. čís. 9453). Takovou žalobu lze vznésti i když jde o částečné uspokojení vymáhajícího věřitele (§ 41 ex. ř.). Nejde o to, by zabavené věci nebo zabavené pohledávky byly vyloučeny z exekuce následkem částečného zrušení exekuce, nýbrž o to, by exekuce nebyla nadále vedena k vydobytí celé pohledávky, nýbrž jen k vydobytí části pohledávky, což má zásadně zajisté význam pro otázku, do jaké výše je zabavena a přikázána dělitelná pohledávka (§314 druhý odstavec ex. ř.), a pro otázku, kdy se má skončiti dražba zabavených movitých věci, jakmile docílený výtěžek stačí, by byla uspokojena vykonatelná pohledávka vymáhajícího věřitele (§ 279 ex. ř.). Dovolatelka uvádí, že není účelné, by se takovým žalobám vyhovělo, neboť mohl by prý povinný podati žalobu jen ze zásadních důvodů pokaždé, když učinil na exekuční pohledávku i sebe menší splátku. Takovým žalobám, kdyby byly svévolné, lze snadno zabrániti tím, že žalovaný vymáhající věřitel uzná ihned při prvém stání žalobní nárok a že tím žalující povinná strana je nucena zaplatiti žalovanému vymáhajícímu věřiteli útraty tohoto sporu (§ 45 c. ř. s.).