Čís. 10471.

V exekučním řízení nelze v rekursu přednášeti nové skutečnosti a důkazy. Napadené usnesení jest přezkoumati na podkladě, jejž měl po ruce soud prvé stolice.
Přesné označení povinného vyžaduje nejen udáni jména a příjmení, nýbrž i zaměstnání a bydliště a vůbec takové označení, by nemohla vzniknouti pochybnost.
Soud není oprávněn mimo případy v zákoně uvedené (§§ 9 a 11 ex. ř.) po případě jim obdobné, by v exekučním řízení řešil spornou otázku, zda dvě osoby téhož jména a příjmení, ale označené jiným zaměstnáním v exekučním titulu a jiným v exekučním řízení, jsou totožné.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1931, R I 2/31.)
Exekuční titul zněl proti Eduardu L-ovi, povozníku v O., proti kteréž osobě byla exekuce povolena. Vymáhající strana mavrhla, by exekuční povolení bylo doručeno Eduardu L-ovi, kováři u firmy T. v O. Prvý soud tomuto návrhu vyhověl a byla exekuce povolená proti Eduardu L-ovi, povozníku v O., vykonána proti Eduardu L-ovi, kováři v O. Rekursní soud exekuci, pokud byla vykonána proti Eduardu L-ovi, kováři u firmy T. v O., zastavil se zrušením všech již provedených exekučních úkonů. Důvody: Postup prvého soudu jest v rozporu s ustanovením §§ 7 a 9 ex. ř. Ano tu nebylo dokladu ve smyslu § 9 ex. ř., bylo návrh na doručení exekučního povolení Eduardu L-ovi, kováři v O., zamítnouti. Budiž poukázáno k tomu, že exekuční titul, rozsudek ve sporu C III 333/29 byl převzat Edmundem L-em, takže, poněvadž podle poštovní relace Eduard L., povozník v O., jest neznámý, ale jest znám Edmund L., jest míti za to, že žalovaný a povinný se vůbec nejmenuje Eduard, nýbrž správně Edmund, kdežto Eduard L. není povozníkem, nýbrž kovářem. Nenáleží však soudu, by z úřadu přezkoumal a vyšetřil, zda Eduard L. povozník, jest totožný s Eduardem L-em, kovářem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Marně se vymáhající strana snaží zvrátiti usnesení rekursního soudu, které jest v zákoně odůvodněno. Stěžovatelka, uvádějíc řadu nových tvrzení a nabízejíc o nich důkazy listinami a různými soudními spisy, přehlíží, že podle §§ 520 a 526 c. ř. s. a § 78 ex. ř. a podle stálé judikatury nejvyššího soudu nelze v exekučním řízení v rekursu přednášeti nové skutečnosti a důkazy a že jest napadené usnesení přezkoumati na dosavadním podkladě (Srov. také t. zv. odpovědi k § 520 c. ř. s.). Vždyť zákon nezná rekursní odpověď a rekursní soud rozhoduje bez předchozího ústního jednání, takže odpůrce nemá příležitost, by se o novém přednesu vyjádřil, a bylo by rozhodováno bez slyšení druhé strany. Proto nelze k novotám rekursu vůbec přihlížeti. Exekučním titulem jest tu rozsudek pro zmeškání, který byl vydán proti Eduardu L-ovi, povozníku v O.; zpáteční lístek o rozsudku jest podepsán jménem Edmund L., ale v adrese jest slovo »Frächter« přeškrtnuto. Tyto spisy měl první soud po ruce, když vyřizoval exekuční návrh a povolil exekuci podle exekučního titulu proti Eduardu L-ovi, povozníku v O. Když tedy bylo povolující usnesení poštou vráceno se zprávou, že povozník Eduard L. jest v O. neznámý a že snad jde o Edmunda L-a, neměl prvý soud vyhověti dalšímu návrhu vymáhající strany, by bylo usnesení o povolení exekuce doručeno Eduardu L-ovi, kováři v O., neboť to odporovalo exekučnímu titulu. Podle § 7 ex. ř. smí býti exekuce povolena jen, lze-li z exekučního titulu seznati též osobu zavázaného. Podle § 54 čís. 1 ex. ř. jest v návrhu přesně označiti i toho, proti komu má býti exekuce vedena. Přesné označení vyžaduje nejen udání jména a příjmení, nýbrž i zaměstnání a bydliště a vůbec takové označení, by nemohla vzniknouti pochybnost. Jde to rovněž najevo z § 75 čís. 1 c. ř. s., jenž platí (§ 78 ex. ř.) také pro řízení exekuční a v němž jest výslovně nařízeno udání jména, příjmení, zaměstnání a bydliště. Zákon si byl toho vědom, že v témže místě může býti několik osob téhož jména a příjmení a že jest třeba je od sebe přesně odlišiti. Soud není oprávněn — mimo případy v zákoně uvedené (§§ 9 a 11 ex. ř.), po případě jim obdobné —, by v exekučním řízení řešil spornou otázku, zda jest, tu totožnost osoby povinného, zda dvě osoby téhož jména a příjmení, ale označené jiným zaměstnáním v exekučním titulu a jiným v exekučním řízení, jsou totožné, jak si to představuje dovolací rekurent. O návrhu na povolení exekuce vydá se usnesení bez předchozího ústního jednání a bez slyšení odpůrce, nenařizuje-li zákon jinak (§ 3 ex. ř.). Právem tedy rekursní soud vyřkl, že, se zrušují exekuční kroky, pokud byly provedeny proti kováři Eduardu L-ovi. Míní-li dovolací rekurent, že kovář Eduard L. nebyl k rekursu oprávněn, protože zpáteční lístek o doručení povolujícího usnesení nebyl podepsán jím, nýbrž jménem »Berta L. Frau«, která nepoukázala na plnou moc, jest rovněž na omylu, neboť jde o zabavení služebních požitků, a doručení usnesení dlužníku se může státi také náhradně, zejména k rukám manželky (§ 294 ex. ř., §§ 102 a 103 c. ř. s. a § 78 ex. ř.).

Citace:

Čís. 10471.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 99-101.