Čís. 10704.

Stalo-li se ve lhůtě, v níž bylo lze odvolali soudní smír, tvořící exekuční titul, ujednání, jímž se zavázal vymáhající věřitel k plnění, vzhledem k čemuž nebyl pak smír dlužníkem odvolán, jest dodatečné ujednání považovali za smlouvu zcela samostatnou, jež nesouvisí s vlastním exekučním titulem a není nesplnění ujednání toho skutečností zrušující nárok ze soudního smíru (§ 35 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 18. dubna 1931, Rv I 579/30).
Dne 5. června 1929 byl ve sporu o zaplacení 5000 Kč uzavřen soudní smír, podle něhož se manželé H-ovi zavázalí zaplatili Josefu N-ovi 2600 Kč do 30. června 1929. Smír byl uzavřen pod odkládací výminkou, že se stane právoplatným, nebude-li manžely H-ovými do deseti dnů odvolán podáním na soud. Po sepsání smíru, avšak ještě než uplynula lhůta k jeho odvolání, shodli se právní zástupci stran o tom, že Josef N. provede opravy žádané dle dopisu ze dne 10. července 1929 a že manželé H-ovi přistoupí-li Josef N. na jejich podmínku, svůj závazek podle smíru splní a smír nevypoví. Manželé H-ovi v desetidenní lhůtě na rozmýšlenou smír neodvolali, Josef N, však žádné opravy neprovedl. Zdráhali se proto manželé H-ovi zaplatili částku, na níž se podle smíru shodli. Proti exekuci, vedené na základě onoho smíru Josefem N-em, žalovali manželé H-ovi o nepřípustnost exekuce z důvodu § 35 ex. ř., odvolávajíce se na dodatečné ujednání, které Josef N. nesplnil. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Oba nižší soudy žalobu, domáhající se zrušení exekuce, zamítly, a dovolání, směřující proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, vytýká mu z důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. nesprávné právní posouzení ve dvou směrech, považujíc jednak za nesprávný názor, že vznik exekučního titulu nastal teprve po uplynutí lhůty stanovené k odvolání smíru, takže se dohoda o tom, že žalovaný opraví vady v dopise ze dne 10. června 1929 uvedené stala před vznikem exekučního titulu, jednak že dodatečná smlouva je úplně samostatná, jež s vlastním exekučním titulem nesouvisí. Vývodům dovolání nelze přisvědčiti. Odvolací soud právem nepovažoval dodatečné ujednání stran o provedení oprav žalovaným, i když se stalo ve lhůtě stanovené k odvolání smíru, za skutečnost nárok zrušující, nýbrž za smlouvu úplně samostatnou, jež s vlastním exekučním titulem nemá nic společného. Byloť ujednáním tím jen stanoveno, že žalobci neodvolají smír, když žalovaný provede ještě žádané opravy. Sjednanou dohodou nebylo na platnosti smíru nic změněno, zejména nebyl smír tímto ujednáním zrušen ani doplněn, nýbrž přistoupení žalovaného na dodatečné opravy bylo jen pohnutkou pro žalobce, že smír neodvolali. I bez tohoto dodatečného ujednání mohli žalobci odvolati smír v desetidenní lhůtě na rozmýšlenou. Jestliže tak neučinili, stal se smír bez výhrady právoplatným exekučním titulem, z něhož žalovanému vzešel nárok na zaplacení částky smírem ujednané. Z dodatečného ujednání vzešel žalobcům jen samostatný žalobní nárok na provedení slíbených oprav, nic více. Podle toho, co dolíčeno, netřeba se obírati otázkou, zda jest počítati vznik exekučního titulu od sepsáni smíru, či ode dne, kdy se končila žalobcům lhůta k jeho odvolání, neboť tato okolnost jest v souzeném případě právně nerozhodná.

Citace:

Čís. 10704.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 550-551.