Čís. 10756.
Pro nárok, jímž se žalobce domáhá proti obci ochrany vlastnického práva proti soukromému zasahování obce, jest přípustný pořad práva. Lhostejno, že obec namítla, že jí přísluší veřejné právo k žalobcovu pozemku.
(Rozh. ze dne 7. května 1931, R I 1023/30.)
Československý stát domáhal se na obci v Čechách, by bylo uznáno právem, že mu přísluší neobmezené vlastnické právo k pozemkové parcele, že žalované nepřísluší právo po pozemku choditi a jezditi, aniž ho jinak používati, že žalovaná jest povinna to uznati a zdržeti se jakéhokoliv jednání, jež by se jevilo jako zásah do neobmezeného vlastnictví žalobcova. Žalovaná obec namítla nepřípustnost pořadu práva. Procesní soud prvé stolice, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva, uznal částečně podle žaloby. Odvolací soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení co do námitky nepřípustnosti pořadu práva v ten rozum, že obnovil usnesení prvého soudu; jinak napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu, by nepřihlížeje k důvodu, pro který žalobu odmítl, vyřídil odvoláni. Důvody:
V projednávaném sporu Československý stát (železniční správa) domáhá se jako vlastník železničního pozemku, pare. čís. 237/5 v katastrálním území žalované obce proti žalované obci soudního výroku, že tato pozemková parcela je jeho vlastnictvím, že žalované obci nepřísluší služebnostní ani jiné oprávnění po pozemku tom choditi, jezditi nebo ho jinak užívati a že žalovaná obec jest povinna se jakéhokoliv zasahování do vlastnictví žalujícího státu k oné parcele zdržeti. Tento žalobní nárok odůvodňuje žalující stát tím, že si prý žalovaná obec osobuje k pozemku právo chůze a jízdy z důvodu vydržení a že již také na ochranu své držby tohoto práva soudně žalobou pro rušení držby proti žalujícímu státu zakročila a si rozhodnutí ve svůj prospěch vymohla. Žalovaná obec, která skutečně stát pro rušení držby s úspěchem žalovala, popřela nyní ve sporu, že si osobuje z důvodu vydržení právo chůze a jízdy po pozemku státu, a obranou namítla, že, chodí-li a jezdí-li ona, pokud se týče její občané po pozemku státu, vykonává tím jen veřejné oprávnění, neboť prý pozemek, o nějž jde, byl pří stavbě dráhy určen k sprostředkování komunikace a jest veřejnou cestou. Ježto tedy jde u ní o výkon veřejného oprávnění, namítla žalovaná obec nepřípustnost pořadu práva. První soud námitce té nevyhověl a uznal podle žalobní prosby. Otázkou, zdali žalované obci přísluší právo přechodu, pokud se týče přejezdu z důvodu veřejnosti, se první soud nezabýval, ježto, jak v rozsudku uvedl, tuto otázku řešiti a o ní rozhodovali jest povolán správní úřad, nikoli soud. Na odvolání žalované obce, v němž napadeno bylo usnesení prvního soudu o námitce nepřípustnosti pořadu práva, uznal odvolací soud napadeným usnesením, že se námitce nepřípustnosti pořadu práva vyhovuje a, zrušiv rozsudek prvního soudu jakož i řízení jemu předcházející pro zmatečnost (§ 477 čís. 6 c. ř. s.), žalobu jako na pořad práva se nehodící odmítl. Usnesení odvolacího soudu zakládá se na názoru, že jde o úpravu veřejné komunikace podle § 10 pís,. C železničního koncesního zákona (min. nař. ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák.) a proto, že věc z pořadu práva je vyloučena (§ 13 tohoto zákona). Rekursu žalujícího státu do tohoto usnesení odvolacího soudu nelze upříti oprávnění, jde o spor, v němž se žalující stát domáhá ochrany svého soukromého práva, práva vlastnického, proti soukromému zasahování (osobování si soukromého práva) s osobou třetí. I když to není v žalobním žádání přesně vyjádřeno, vyplývá to z údajů žaloby, zejména z poukazu na spor o rušení držby a na jeho výsledek. Podání žaloby pro rušenou držbu svědčilo, že si obec osobuje soukromé právo, a uznáno-li ve sporu tom, že obec byla čsl. státem v držbě práva chůze a jízdy rušena, uznána tím byla ohledně práva držba obce podle pravidel občanského práva. Rozhodovati o nároku, o který v nynějším sporu jde, že totiž nepřísluší obci právo na drženou služebnost, jsou povolány řádné soudy (§ 1 j. n.). Námitkou žalované obce, že vykonává a že jí přísluší veřejné právo k pozemku žalujícího státu. se na příslušnosti řádných soudů, co se týče projednávaného sporu, nic nemění a věc se pořadu práva neodnímá. Námitka ta před soud nepatří a soud se jí ani zabývati nemůže, ježto otázka veřejnosti přechodu nebo jízdy po pozemku žalujícího státu patří před úřady správní (srovnej rozh. čís. 2293, 4604, 7655 sb. n. s. a jiná). Vyhověl tudíž odvolací soud námitce nepřípustnosti pořadu práva neprávem a bylo se o rekursu žalujícího státu usnésti, jak se stalo. Tím padá zrušení rozsudku prvního soudu a řízení mu předcházejícího pro zmatečnost (§ 477 čís. 6 c. ř. s.), v tomto bodu bylo proto napadené usnesení zrušiti a odvolacímu soudu uložiti, by vyřídil odvolání věcně.