— Cis. lUbU9
331
Důvody:
Vymáhající strana založila dovolací rekurs na rozlišování mezi po¬
hledávkami a peněžitými nároky a míní, že rekursní soud neprávem za¬
mítl exekuční návrh podle dvoř. dekr. ze dne 21. srpna 1838 čís. 291 sb.
z. s., neboť tento předpis platí prý jen pro pohledávky, kdežto předmě¬
tem navržené exekuce jest »peněžitý nárok, jenž vzejde dlužníkům proti
Státnímu pozemkovému úřadu, až mu vrátí přidělené jim pozemky«.
Ale rozlišování mezi pohledávkou a peněžitým nárokem nemá opory ani
v obecné mluvě ani v zákonu. Ustanovení §§ 330' a násl. ex. ř., podle
nichž vymáhající strana nyní chce míti exekuční návrh posouzen, vzta¬
hují se, jakž zřejmo z jejich obsahu, ze systematiky exekučního řádu a
z marginální rubriky před § 330 ex. ř., na taková majetková práva,, jichž
předmětem není ani peněžité plnění, ani vydání movitých věcí. Exekuce
na nároky, jichž předmětem jest peněžité plnění, jest upravena v §§
290—324 ex. ř., umístěných pod záhlavím »Exekuce na peněžité po-
hledávky«. Také pro navrhovanou exekuci platí proto předpis citova¬
ného dvoř. dekretu, a nemůže býti pro nelikvidnost zabaveného peněži¬
tého nároku provedena.
Čís. 10609.
Vyhlášení úpadku na jmění dlužníka není na závadu, by se nebylo
domáháno zaplacení nájemného přímo na dlužníku, žádá-lí žalobce za¬
placení výslovně jen z výtěžku věcí, do najatých místností vnesených,
nenáležejících vlastnicky dlužníku, nýbrž členůmi jeho rodiny, kteří s ním
žijí ve společné domácnosti. Správci úpadkové podstaty jest volno, by
v tomto sporu přistoupil k žalovanému jako vedlejší intervenient.
(Rozh. ze dne 12. března 1931, R I 157/31).
Žalobce domáhal se na úpadci zaplacení činže z výtěžku věcí, vne¬
sených do najatého bytu a náležejících vlastnicky členům rodiny úpad¬
ce, kteří s ním žijí ve společné domácnosti. Návrh správce úpadkové
podstaty, by byl připuštěn k účasti ve sporu, soud prvé stolice
zamítl. Důvody: Žalobce se domáhá nároku a žalobu zakládá na
nároku, jenž se vůbec netýká jmění náležejícího do úpadkové podstaty
(§ 6 čís. 3 konk. ř.), a žaluje žalovaného osobně. Do zahájeného sporu
nemůže vstoupiti třetí osoba bez souhlasu druhé strany na místě žalo¬
vaného, najmě ano nejde ani o vedlejší intervenci, a pokud protokolárně
správce chtěl do sporu toho vstoupiti, jest návrh v tom směru po zá¬
konu nepřípustný a bylo jej jako nezákonný zamítnouti (§ 19, druhý
odstavec c. ř. s.). Kdyby bylo zjištěno ve sporu, že přece jen jde o ná¬
rok týkající se úpadkového jmění (podstaty), musilo by býti i bez ná¬
vrhu úpadkového správce řízení podle § 6 0) konk. ř. a podle § 7 prvý
odstavec c. ř. s. jako zmatečné zrušeno pro nedostatek procesní způso¬
bilosti žalovaného. Žalobci nelze vnucovali, koho má žalovali, žaluje-li — Cis. 10610 —
však nesprávně, nese toho následky. Žaluje-li žalobce o nárok podle
§ 6 čís. 3 konk. ř., musí žalobu říditi na dlužníka (osobně), nikoli na
úpadkovou podstatu. Rekursní soud připustil správce úpadkové
podstaty do sporu. Důvody: tJpadková podstata žalovaného do¬
vozuje, že jde o žalobu o plnění nájemní smlouvy žalovaným, že jest
právem i povinností správce úpadkové podstaty vstoupiti do sporu,
třebas žalobce tvrdí, že žádá uspokojení jen ze svršků, nepatřících
úpadci, an je neurčuje a dal si zájemným popsáním poznamenali všechny
věci v bytě úpadcově. Soud rekursní má stížnost za opodstatněnou, ježto
žalobní žádost navrhuje odsouzení žalovaného, by zaplatil nájemné
z výtěžku věcí, vnesených do nájemního bytu a náležejících vlastnicky
členům jeho rodiny, kteří s ním žijí ve společné domácnosti. Rozhodné
jest v souzeném sporu, že se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení
činže. Tento právní nárok lze za úpadkového řízení uplatňovati jen proti
úpadkovému správci. Naproti tomu jest vedlejší otázka, že se žalobce
domáhá zaplacení činže z věcí třetích osob vnesených ďo bytu, ježto
otázku tu jest řešiti nikoli ve sporu, nýbrž teprve v řízení exekučním. Ne¬
jde tu tudíž o případ § 6 čís. 3 konk. ř. a jest jen správce úpadkové pod¬
staty oprávněn, jménem žalovaného jednati. Žaloba neuvádí určité věci,
z nichž má býti činže placena, a již z toho důvodu jest zjistiti teprve spo¬
rem, které věci tu jsou, komu patří, a tím také jest opodstatněno vkročení
správce úpadkové podstaty do tohoto sporu jménem dlužníka.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest pravda, že se žalobce domáhá zaplacení na žalovaném, na jehož
jmění byl dne 31. prosince 1929 vyhlášen úpadek. Nelze však přehléd¬
nout!, že žalobce žádá zaplacení výslovně jen z výtěžku věcí, jež vlast¬
nicky nenáležejí žalovanému, nýbrž členům jeho rodiny, žijícím s ním
ve společné domácnosti, a že tedy nežádá zaplacení ze jmění žalovaného.
Tím se vzdal žalobce úhrady z úpadkové podstaty, a v takovém případě
vyhlášení úpadku není na závadu, by se nebylo domáháno zaplacení
pohfedávky přímo na úpadci (,srovn. sb. n. s. 4297). Nejde-H však, jak
dolíčeno, o nárok týkající se úpadkové podstaty, byl správně žalován
sám úpadce osobně, a nebylo třeba ani spor přerušit! ani v něm po¬
kračovat! proti správci úpadkové podstaty. Bylo proto vyhověno do-
volacímu rekursu, pokud napadá usnesení soudu druhé stolice ve vý¬
roku, jímž bylo změněno usnesení prvého soudu, a rozhodnuto, jak výše
uvedeno, při čemž se podotýká, že správci úpadkové podstaty není brá¬
něno v tom, by v této rozepři k žalované straně nepřistoupil jako ve¬
dlejší intervenient.
Čís. 10610.
Opravný prostředek nezapsané dosud společnosti s r. o. jest od-
mítnouti.
(Rozh. ze dne 12. března 1931, R I 170/31)