Čís. 10742.

Ochrana nájemců.
Nájemní smlouvu lze zrušiti podle § 3 zák. na ochr. náj. nejen tehdy, má-li se pronajatá budova zcela znovu stavěti nebo zbořiti, nýbrž i, jde-li o zboření a snesení mansardové střechy, v níž jsou byty, bez jichž vyklizení nelze provésti příkaz stavebního úřadu.
Rozhodnutí stavebního úřadu nemůže bytí soudem přezkoumáváno.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1931, Rv I 670/31).
Pronajímatel domáhal se na nájemcích vyklizení bytu, ježto mu bylo nařízeno stavebním úřadem, by zboural mansardovou střechu, v níž byl byt žalovaných. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jak nižšími soudy bylo zjištěno obdrželi žalobci podle výměru městské rady příkaz a stavební povolení ke zboření a snesení sesutím hrozící střechy, vlastně střechové konstrukce domu z důvodů stavebních a zdravotně policejních a podle posudku znalce jest nutno vykliditi byty v druhém poschodí, mezi nimi i byt žalované strany, má-li býti podle příkazu městské rady střecha zřízena podle stavebního řádu. Jde o to, zda stavební práce, jichž provedení stavební úřad žalobcům z důvodů stavebních a zdravotně policejních nařídil, jsou s hlediska zákona o ochraně nájemníků stavbou nutnou (§ 3), pro kterou žalobkyně může žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi, či stavbou užitečnější (§ 1 čís. 9), která by byla jen důvodem k výpovědi pod podmínkou opatření dostatečného náhradního bytu, či jen nutnou opravou (§ 1118 obč. zák.), již si nájemník musí dáti líbiti, která však nemá vliv na nájemní poměr. Správně vytkl odvolací soud, že rozhodnutí stavebního úřadu nemůže býti soudem přezkoumáváno, mylně však vykládá pojem nové stavby podle § 3 zákona o ochraně nájemníků. Předpis § 3 zák. o ochr. náj. navazuje na § 1118 obč. zák., účelem jeho jest umožniti zrušení nájemního poměru před smluvenou dobou nebo výpovědní lhůtou v případech, kde stav budovy nedovoluje, by byla dále obývána. Soud odvolací vyslovuje názor, že podmínky § 3 pro zrušení smlouvy nájemní bez výpovědi jsou tu jen, když pronajatá budova se má zcela znovu stavětí neb zbořiti. S tímto názorem však nelze souhlasiti. Jde o zboření a snesení mansardové střechy, v níž jsou byty tvořící druhé poschodí domu, tedy i byt žalované strany, a, jak bylo zjištěno, nelze příkaz městské rady provésti bez vyklizení zmíněných bytů. Není důvodu, proč by se mělo ustanovení § 3 vztahovati jen na případ zboření celé pronajaté budovy, ana budova není pronajata jako celek (»pronajaté stavení«) a any nařízené stavební práce jsou takového rozsahu, že jich provedení bez vyklizení bytů v mansardové střeše není možné. Pro posouzení sporné otázky není rozhodné, že se žalobci nejprve domáhali stavebního povolení k užitečnější stavbě a že jim pak na jejich návrh bylo po komisionálním řízení nařízeno sesutím hrozící střechu odstraniti, neboť rozhodné jest, že dán byl příkaz ke zboření a snesení střechy, v níž jsou zřízeny mansardové byty, a tento příkaz odůvodňuje zrušení smlouvy nájemní, o niž tu jde, poněvadž bez vyklizení bytu žalované strany nebylo by lze příkaz provésti. Jaký cíl žalobci dále sledují, je pro posouzení tohoto sporu nerozhodné. Stejně rozhodl nejvyšší soud v rozhodnutí čís. 8650 sb. n. s., na něž se poukazuje.

Citace:

Čís. 10742.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 618-619.