Čís. 10468.

Vyhlášku, předepsanou v čl. 247 obch. zák., jest uveřejniti v Úředním listu československé republiky, třebaže se podle stanov má svolání valné hromady akciové společnosti uveřejniti v jiném časopise.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1931, R I 1009/30).
Vyřizuje opověď zrušení akciové společností podle čl. 247 obch. zák., jež bylo po třikráte vyhlášeno v »Národních Listech« uložil rejstříkový soud opovídateli; by ve smyslu čl. 247, 243 a 245 obch. zák. vykázal výtisky, že vyhláška byla třikráte učiněna také ve veřejném listu »Úřední list Československé republiky«. (Čl. 243, 209 čís. 11 obch. zák., § 54 odst. (3) akc. reg., § 11 uvoz. zák. k obch. zák. min. vyhl. ze dne 23 ledna 1919 čís. 58 sb. z. a n. a min. vyhl. ze dne 30. prosince 1919 čís. 4 sb. z. a n. na rok 1920). Rozkladu rejstříkový soud nevyhověl. Důvody: Odkazuje se k odůvodnění na obsah napadeného usnesení a na imperativní § 54 čís. 3 akc. reg., při čemž jest lhostejno, zda stanovy akciové společnosti byly ve smyslu tohoto imperativního předpisu upraveny čili nic; z nezákonného stavu společnost pro sebe nemůže odvozovati práva. Akciový regulativ má moc zákona. Rekursní soud nevyhověl rekursu. Důvody: K důvodům napadenélho usnesení se dodává jen ještě toto: Ministerské nařízení ze dne 20. září 1899 čís. 175 ř. zák. bylo vydáno k provedení císařského patentu ze dne 26. listopadu 1852 čís. 253 ř. zák., tudíž na základě tohoto zákona a má proto moc zákona, jakž správně uvádí i napadené usnesení, a není tudíž správné tvrzení stížnosti, že napadené usneseni konstatuje, že akciový regulativ nemá moci zákona. V § 54 akciového regulativu výslovně ustanoveno, že v každém případě má to býti »Wiener Zeitung« (nyní »Úřední list československé republiky«) po případě příslušný zemský list, je-li sídlo společnosti mimo Dolní Rakousy (nyní Čechy), v němž se mají státi vyhlášky společnosti. Tento předpis jest vížící a jest nerozhodné, zda stanovy v tom směru mají ustanovení. Vyhlášky společnosti musí býti vždy podle cit. zákonného ustanovení uveřejněny v »Úředním listě Československé republiky«, jak také správně dovodil a doložil rejstříkový soud ve svém usnesení. Jest tudíž názor stěžovatelky, že stačí uveřejnění vyhlášky v »Národních Listech«, které podle stanov jsou časopisem pro vyhlášky společnosti, mylný. Kromě uveřejnění vyhlášky v tomto časopisu musí se uveřejnění vyhlášky státi ještě v úředním listě Československé republiky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnosti nelze vyhověti pro nedostatek podmínek § 16 nesp. říz., ježto tu není ani zmatečnosti, aniž lze seznati, že napadené usnesení zřejmě odporuje zákonu nebo spisům. Předpoklad, z něhož vychází stěžovatelka, že se podle § 19 stanov (veškerá) vyhlášení společnosti mají díti v Národních Listech, odporuje stanovám. Tento § ustanovuje jen, že se vyhláška o svolání valné hromady má uveřejniti v časopise Národní Listy, nemá však ustanovení o tom, že se také jiné vyhlášky mají díti tímto způsobem. Nařídily-li proto soudy nižších stolic, by stěžovatelka vykázala, že vyhláška, předepsaná v čl. 247 obch. zák. byla uveřejněna v Úředním listu Československé republiky, nelze tvrditi, že se to zřejmě příčí zákonu.

Citace:

Čís. 10468.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 95-96.