Čís. 10713.

Jest důvodem ke zrušení veřejné obchodní společnosti, sdělil-li společník společníku, by do podniku nevstupoval, an personál jest poučen ho neposlouchati, a dal-li veřejnosti věděti, že nemá nic společného s druhým společníkem, a choval-li se k němu nepřístojně.
K žádosti o zápis likvidace jako zákonného následku zrušení veřejné obchodní společnosti u rejstříkového soudu jest oprávněn kterýkoliv ze společníků o sobě a nemůže sporem donucovati druhého společníka k podání žádosti o zápis likvidace. K výmazu firmy může dojíti až po skončení likvidace. Tu teprve nastává povinnost ohlásiti firmu k výmazu, jejíž splnění vynucuje rejstříkový soud.
(Rozh. ze dne 18. dubna 1931, Rv II 882/30).
Veřejná obchodní společnost V. a F. sestávala jen ze žalobce F-a a žalovaného V-a. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se F. na V-ovi, by bylo uznáno právem, že veřejná obchodní společnost jest zrušena a že žalovaný jest povinen žádost o zápis likvidace pokud se týče o výmaz firmy svým legalisovaným podpisem opatřiti a podati, jinak že by se na základě rozsudku mohl státi zápis likvidace, pokud se týče výmaz firmy. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Čl. 125 obch. zák. důvody, pro něž může býti žádáno o zrušení společnosti, uvádí jen příkladmo. Podle názoru soudu jsou takové důležité důvody na straně žalobcově. Žalobce, jenž má povinnost provésti důkaz, v tomto směru dokázal a vzal proto soud za zjištěno, že žalovaný napsal žalobci dopis ze dne 29. prosince 1928, v němž mu výslovně sdělil, by již do podniku nevstupoval a že personál je poučen, jeho rozkazy již neposlouchati. Tímto urážlivým způsobem dal na jevo, že o žalobci dále nechce věděti, ačkoliv žalobci jako veřejnému společníku přísluší právo kdykoliv do podniku vkročili. Tím pak, že uveřejnil shora uvedený oběžník a že také inseroval v novinách, dal opětovně celé veřejnosti věděti, že nemá dále nic společného se svým společníkem, žalobcem. Pak-li se tento staral o jiný obchod a to i inseroval, není to nic nápadného. Posléze jest zjištěno, že se žalovaný proti žalobci choval nepřístojným způsobem, že o něm řekl, že vyletí jako každý dělník, že došlo k prudkým výstupům mezi oběma, že žalovaný dával opačné rozkazy, že ho obviňoval, že vyzvedl peníze v záložně, že se před žalobcem nebojí, jelikož nic nemá, a že žalobce, kdyby zase k němu přišel, zase vyhodí. Na základě veškerých těchto dokázaných skutečností měl soud za to, že žalobní prosba jest odůvodněna. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: První soud správně věc posoudil po stránce právní, že zjištěné okolnosti postačují, by se domáhal žalobce zrušení společnosti, beztak fakticky zrušené. Zbývá otázka, je-li žalobní prosba, by bylo uloženo žalovanému opatřiti žádost o likvidaci pokud se týče o výmaz firmy legalisovaným podpisem a ji podati, jinak že by se mohl zápis státi na základě rozsudku. Jest pravda, že likvidace není vždy nutným následkem zrušení společenství. Nutnou je jen, není-li jinak ustanoveno ve společenské smlouvě a nedohodli-li se společníci na zrušení. Z těchto dvou možností není tu ani té ani oné. Že bylo něco ujednáno, nebylo tvrzeno; to by byl musil žalovaný namítati. A že o dohodě nemůže býti řeči, jest patrno z toho, že se žalovaný k ní nenabídl, ba snažil se o vyloučení žalobce ze společnosti, o čemž bylo pravoplatně závazně rozhodnuto. Za tohoto stavu věci jest nutnou likvidace, která je nutným následkem zrušení. Současně se zápisem zrušení společnosti musí nastati likvidace. Žalobce by se musil, kdyby nespojil tuto prosbu s prosbou o zrušení společnosti, domáhati znova žalobou, by žalovaný podepsal žádost o likvidaci, a věsti nový zbytečný spor. Právem spojil obě žalobní prosby a první soud právem i této žalobní prosbě vyhověl.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolání žalovaného a změnil napadený rozsudek ve výroku, jímž bylo vysloveno, že žalovaný jest povinen svým legalisovaným podpisem opatřiti a podati žádost o zápis likvidace, pokud se týče o výmaz firmy, jinak že by se na základě rozsudku mohl státi zápis likvidace, pokud se týče výmaz firmy v ten smysl, že žalobní prosbu v tomto směru zamítl; jinak dovolání nevyhověl.
Důvody:
Pokud jde o odsouzení žalovaného, že jest povinen uznati, že protokolovaná firma V. a F. jest od 1. ledna 1929 zrušena, sdílí nejvyšší soud správné, stavu věci i zákonu odpovídající důvody napadeného rozsudku, jež nebyly vyvráceny vývody dovolání. Dovolatel si vpravdě ani v tomto směru nestěžuje, výslovně prohlašuje, že nemá námitek proti zápisu zrušení společnosti. Pokud však jde o odsouzení žalovaného, by svým legalisovaným podpisem opatřil a podal žádost o zápis likvidace, pokud se týče žádost o výmaz firmy, jest dovolání, uplatňující dovolací důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s. oprávněno. Podle zjištění napadeného rozsudku neusnesli se společníci na způsobu vzájemného vypořádání a nic takového nebylo ujednáno ani společenskou smlouvou. Nastupuje tu tedy jako zákonný následek zrušení společnosti její likvidace. K žádosti o zápis likvidace jako zákonného následku zrušení společností u rejstříkového soudu jest oprávněn kterýkoliv ze společníků o sobě (srovnej důvody rozhodnutí čís. 7906 sb. n. s.), tedy i žalobce. Nelze sporem donucovati žalovaného k podání žádosti o zápis likvidace, an ji může podati žalobce sám. Likvidace společnosti jest kupecké, zákonem upravené zakončení společenského poměru. Společnost se v tomto období uznává ještě za trvající (čl. 144 obch. zák.). K výmazu firmy může dojíti teprve až po skončení likvidace. Tu teprve nastává povinnost ohlásiti firmu k výmazu, jejíž splnění vynucuje podle ustanovení čl. 25, 26 obch. zák. rejstříkový soud pořádkovými pokutami (Staub-Pisko komentář stránka 389 vydání z roku 1904).

Citace:

Čís. 10713.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 566-568.