Čís. 10478.


Pro příslušnost soudu podle § 9 aut. zák. nerozhoduje, zda škoda uplatňovaná z provozu automobilu jest opřena o předpisy automobilového zákona, či o předpisy občanského zákona o náhradě škody.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1931, R I 1018/30.)
Žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaných náhrady škody, která mu byla způsobena na těle, oděvu a ušlém zisku neopatrnou jízdou automobilu, náležejícího prvému žalovanému a řízeného druhým žalovaným, zadal žalobce na okresním soudě, v jehož obvodu se stal úraz. K námitce věcné a místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud i tu i onu námitku zamítl. Důvody: Ježto ustanovení § 9 automobilového zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. dává žalobci možnost podati žalobu též u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu se škodná událost přihodila, a zákon nerozlišuje, zda nárok spočívá na zostřeném ručení ve smyslu ustanovení §§ 1 a 2 tohoto zákona, či na předpisech občanského zákona, jest mezispor o příslušnost dovolaného soudu, v jehož obvodu dle nepopřeného tvrzení žaloby ke škodné události došlo, citovaným ustanovením zákona vlastně rozhodnut.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by otřásly správností úsudku rekursního soudu, že ustanovením § 9 aut. zák. zřízena byla nová příslušnost soudu na výběr co do škod z provozu silostrojů, bez rozdílu, zda jest škoda uplatňovaná žalobou opřena o předpisy zákona automobilového, či o předpisy občanského zákona o náhradě škody, jest proto stěžovatele odkázati na správné odůvodnění napadeného rozhodnutí, které odpovídá i stavu spisů i zákonu, najmě doslovu § 9 zákona aut. Poukaz stěžovatele k ustanovení § 8 zákona aut. na odůvodnění názoru, že příslušnost podle § 9 zákona aut. jest podle zákonodárcova úmyslu vztahovati jen na ty případy náhrady škody, kde žalobce nárok opírá o předpisy automobilového zákona, není s to správnost tohoto názoru opodstatniti, poněvadž, předpis § 8 zákona aut. stanoví jen přísnější ručení vlastníka silostroje, po případě osob, které na jeho místo vstupují co do jeho ručení za osoby třetí při žalobách o náhradu škody, kteréžto ustanovení jest odchylkou od předpisu občanského zákona a jen proto o předpisech těch v tomto zákonném ustanovení se děje zmínka.
Citace:
Čís. 10478.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 110-111.