Čís. 10874.

Při stanovení bolestného jest přihlížeti nejen ke zjištěným fysickým bolestem, nýbrž i k povaze zranění a k potížím, jež zůstaly po zdařilé operaci. Poškozenému jest přiznati přilepšení na stravě, jehož je třeba pro organické poruchy následkem úrazu.
(Rozh. ze dne 13. června 1931, Rv II 438/30.)
Žalobkyně byla zachycena automobilem žalovaných a težce poraněna. Při operaci bylo zjištěno roztrženi žaludku a sleziny, jež ji musela býti vyňata. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaných kromě jiného zaplaceni 50.000 Kč bolestného a přilepšeni na stravě. Procesni soud prvé stolice přisoudil žalobkyni 10.000 Kč bolestného a na přilepšení na stravě po 6 Kč za 683 dní. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany. Ani Nejvyšší soud nevyhověl dovolání stran a odvětil k dovolání žalovaných v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Není správný názor žalovaných, že při stanovení bolestného jest přihlížeti jen k síle a k době trvání fysických bolestí, neboť nic podobného nelze z předpisu § 1325 obč. zák. dovoditi, ano jest tam výslovně ustanoveno, že škůdce zaplatí poškozenému bolestné přiměřené vyšetřeným okolnostem. Soud odvolací proto právem při stanovení výše bolestného přihlížel nejen ke zjištěným fysickým bolestem žalobkyně, nýbrž i k povaze jejího zranění a k dalším zjištěným okolnostem, t. j. k potížím, které zůstaly po zdařilé operaci a které přirozeně žalobkyni způsobují útrapy jako následky úrazu, které jí musí býti nahrazeny bolestným. Tyto následky zranění žalobkyně tu již jsou a neodpovídá proto pravdě tvrzení žalovaných, že bolestným byly hrazeny žalobkyni i újmy, které by snad mohla míti v budoucnosti.
Žalovaní vytýkají dále napadenému rozsudku nesprávné právní posouzení v tom, že soud odvolací v souhlasu se soudem prvé stolice přiznal žalobkyni na přilepšení na stravu po 6 Kč denně za 683 dní. Bylo zjištěno, že jde o zachování zvláštní diety, ježto obyčejná domácí strava se nesnáší po dlouhou dobu (měsíce až roky) a lepší výživu žalobkyně že potřebuje po delší dobu nejen pro nebezpečí utvoření střevního nádoru, nýbrž i proto, že odstraněním sleziny nastaly změny v oběhu krevním, ve tvorbě krve a ve výměně organických látek a nedostatek protibakterielních ochranných látek. Zjištění toto stačí k úsudku, že žalobkyně potřebovala přilepšení stravy od svého prvního propuštění z nemocnice až do doby, do které o ně žádala, do 8. června 1929, což činí 683 dní.

Citace:

Čís. 10874. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 857-858.