Čís. 10482.

I v otázce, zda spor patří před samosoudce, či před senát, platí zásady § 55 j. n. Převyšuje-li hodnota každého nároku 5000 Kč, nikoliv však 20000 Kč, rozhoduje samosoudce, třebas souhrn jednotlivých nároků přesahoval 20000 Kč. Zažalováno-li několik směnek jedinou žalobou, jest každý nárok posuzovati samostatně.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1931, R I 900/30.)
Zažalováno bylo sedm směnek, z nichž každá zněla na 20000 Kč. Směnečným platebním příkazem bylo přikázáno žalovanému, by zaža- lované směnečné částky po 20000 Kč, dohromady 140000 Kč, zaplatil žalobkyni. K námitkám žalovaného zrušil procesní soud prvé stolice (samosoudce při obchodním soudě) směnečný platební příkaz ohledně 20000 Kč, jinak ho ponechal v platnosti. K odvolání žalovaného zrušil odvolací soud rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením, počínajíc prvým ústním jednáním, jako zmatečné a uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, dále po,zákonu jednal a znovu rozhodl. Důvody: Třebaže odvolání nevytýká zmatečnost, shledal odvolací soud, že napadený rozsudek jest i s předchozím řízením, počínajíc prvním ústním jednáním, zmatečným podle § 477 čís. 2 c. ř. s. Zažalováno bylo sedm směnek, z nichž každá zněla na 20000 Kč, a bylo ve smyslu žalobního žádání směnečným platebním příkazem přikázáno žalovanému, by zažalované směnečné částky po 20000 Kč, dohromady 140000 Kč s příslušenstvím žalobkyni do tří dnů zaplatil. Spor projednával a rozhodl samosoudce, ačkoli jej projednati a rozhodnouti náleželo senátu. Podle § 7 a) j. n. právní rozepře o majetkovýohi právech, náležejících před sborové soudy prvé stolice, projednává a rozhoduje samosoudce, nečiní-li předmět sporu na penězích nebo na peněžité hodnotě přes 20000 Kč, a netýká se toto zákonné ustanovení věcné příslušnosti, nýbrž způsobu obsazení soudu. Pro výpočet hodnoty předmětu sporu rozhodným bylo v souzeném případě ustanovení § 55 j. n., podle něhož, uplatňuje-li se v žalobě více nároků, jest tyto nároky sčítati, a proto za předmět sporu jest považovati 140000 Kč. Projednal-lí a rozhodl spor samosoudce, nebyl rozhodující soud řádně obsazen, důsledkem čehož jest rozsudek i s předchozím řízením počínajíc prvním ústním jednáním zmatečným podle § 477 čís. 2 c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k zrušovacímu důvodu, o odvolání ve věci samé rozhodl.
Důvody:
Právnímu názoru odvolacího soudu, že projednati a rozhodnouti rozepři náleželo senátu, nikoli samosoudci, nelze přisvědčiti. Otázka, zda spor náleží před samosoudce, či před senát, není sice otázkou příslušnosti, nýbrž otázkou obsazení soudu, avšak i tu platí zásady § 55 j. n. (rozh. čís. 774 sb. n. s.). Podle prvé věty tohoto § jest arci sčítati několik nároků touž žalobou vymáhaných, avšak to platí jen, jde-li při všech těchto nárocích o týž skutkový a právní základ. Není-li tomu tak, platí předpis § 227 c. ř. s. o předmětném hromadění žalob, žádající příslušnost téhož soudu pro každý nárok zvlášť a pro všechny dohromady a týž způsob řízení. Je-li tedy vůbec přípustné projednání několika samostatných nároků před soudem sborovým ve smyslu § 227 c. ř. s. jako v souzeném případě, kde již jednotlivé nároky o sobě a tudíž i ve svém souhrnu převyšují 5000 Kč (§ 50 a 51 j. n.), jest dále rozeznávati. Převyšuje-li hodnota každého jednotlivého z několika v téže žalobě uplatněných samostatných nároků 20000 Kč, projednává věc a rozho- duje o žalobě senát. Nepřesahuje-li však žádný tuto mez, projednává a rozhoduje samosoudce (§ 7 a) j. n.), a to i tehdy, přesahuje-li souhrn těchto jednotlivých nároků hodnotu 20000 Kč. V souzeném případě jde o spor směnečný, kde bylo zažalováno sedm směnek po 20000 Kč jedinou žalobou, tedy sedm samostatných nároků vyvěrajících z akceptu každé jednotlivé směnky žalovaným. Závazek žalovaného tkví ve formálním směnečném aktu (čl. 21, 23 směn. ř. a §§ 19, 21 směn. zák.), který jest posuzovati u každé směnky zvláště, takže skutkový i právní základ, posuzován podle žaloby (§ 41 j. n.), jest při každém nároku rozdílný. Co bylo podkladem vydání směnek, nerozhoduje. Poněvadž žádný z jednotlivých směnečných nároků nepřevyšuje 20000 Kč, byl k projednání a rozhodnutí věci podle § 7 a) j. n. a vzhledem k předchozí úvaze povolán samosoudce a, stalo-li se tak, není řízení zmatečným. Bylo proto usnesení odvolacího soudu zrušiti a věc mu vrátiti, by o odvolání věcně rozhodl.

Citace:

Čís. 10482.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 117-119.