Čís. 10434.

Vyhradil-li si nájemce při výměně svého ochraně nájemců podléhajícího bytu za jiný nechráněný byt v témže domě, že datum nájmu nového bytu má býti totéž jako u nájmu starého bytu, jest výpověď z nového bytu podle vůle stran přípustná jen z důvodů uvedených v zákoně na ochranu nájemců.
Omluva, jíž strany propůjčily mezi sebou ujednáním bytu zákonem na ochranu nájemců nechráněnému ochranu tohoto zákona, nepříčí se ani zákonnému zákazu, ani dobrým mravům, aniž odporuje ustanovení § 1090 a násl. obč. zák. najmě § 1116 obč. zák.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1931, Rv I 1910/30.)
Proti výpovědi z bytu namítl vypovězený, že nájemní poměr podléhá ochraně nájemců, ježto vypovězený byt byl bytem na výměnu za původní byt, podléhající ochraně nájemců a že byl vzat do nájmu pod podmínkou, že všechna práva, jež poskytuje zákon při původním bytu, přecházejí i na vyměněný byt. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti, maje za to, že nebylo mezi stranami úmluvy, že byt lze vypověděti jen za podmínek, jež pokládá zákon na — Čís. 10434
ochranu nájemců za důležité důvody a pro něž může býti dáno soudní svolení k výpovědi. Odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: Žalobce sám udává, že si žalovaný při výměně svého dřívějšího bytu za nynější byt v témže domě, nepodléhající ochraně nájemců, vymínil, že všechna práva, jež byla podle zákona na ochranu nájemců pro dřívější byt; přejdou i na vyměněný byt. Není sporné, že obě strany při výměně bytů ujednaly, že »zejména datum nájmu zůstane totéž jako u dřívějšího bytu, a Že tedy tu jde o výměnu bytů ve vlastním slova smyslu«. Za tohoto stavu věcí však názor prvého soudu, že nebylo mezi stranami úmluvy, že nynější byt lze vypověděti jen z důvodů, z nichž zákon na ochranu nájemců připouští výpověď, odporuje i jasnému doslovu, i úmyslu stran. Neboť již z ustanovení smlouvy, že datum pronájmu má býti stejným s datem nájmu dřívějšího bytu, vyplývá, že strany zamýšlely připustiti výpověď z nového bytu jen z důvodů zákona na ochranu nájemců. To tím spíše, ježto již tím, že se výměna bytů stala jen k žádosti žalobce a z ochoty a týkala se dvou co do rozměrů i co do činže stejných bytů, daly strany jasně na jevo, že má nový byt požívati téže materielně právní ochrany jako dřívější. V tom směru se odkazuje na rozhodnutí nejvyššího soudu čís. sb. 9808, k jehož důvodům se odvolací soud připojuje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Sporná věc nebyla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce nesprávně, a proto dovolací soud schvaluje věci i zákonu vyhovující důvody napadeného rozsudku, k nimž dovolatele odkazuje s jeho vývody a k nimž dodává jen toto: Dovolatel praví, že vůlí stran nemůže býti odstraněn ze světa zákon, a naznačuje, že ujednání, o něž jde, bylo podle § 879 prvý odstavec obč. zák. nicotné, že se příčilo zákonnému zákazu. To nedopadá v této věci, neboť strany ujednáním nezbavily byt chráněný zákonem o ochraně nájemníků této zákonité ochrany, což by ovšem bylo přestoupením velícího ustanovení zákona, a také by to bylo již podle sama tohoto zákona bezúčinné, naopak propůjčily mezi sebou ujednáním bytu zákonem o ochraně nájemníků nechráněnému ochranu tohoto zákona, zavázaly se tak, jak to zákon tam, kde ho jest použiti, velícím předpisem ukládá. Takové ujednání nepříčí se ani zákonnému zákazu, ani dobrým mravům, jest tedy dovolené, neodporuje ani ustanovení §§ 1090 a násl. obč. zák., zejména neodporuje ustanovení § 1116 obč. zák., podle kterého jest dopuštěno smluvní ujednání ohledně trvání nájemní smlouvy výslovně i mlčky učiněné. Ujednáním, o které jde, nestal se ostatně sporný byt chráněným zákonem o ochraně nájemníků, tuto vlastnost mu strany ujednáním nemohly propůjčiti, ale strany mezí sebou smluvily, že ve smluvním jejich poměru má platiti, co zákon o ochraně nájemníků těmto propůjčuje. To není ani neurčité, ani nejasné, a smlouva jest v této příčině bezvadná a perfektní.

Citace:

Čís. 10434.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 39-40.