Čís. 10773.
Příslušnost podle § 51 čís. 2 j. n.
Civilního inženýra nelze pokládati za obchodníka. Lhostejno, že určité osoby zaměstnané u civilních inženýrů podléhají zákonu o obchodních pomocnících.
(Rozh. ze dne 9. května 1931, R I 214/31.) Žalobce opřel žalobní nárok na zaplacení 1 978 Kč o to, že byl zaměstnán v kanceláří žalovaného jako civilního inženýra pro kreslířské práce za měsíční plat 800 Kč, a že bylo výslovně ujednáno, že služební poměr jest služebním poměrem podle zákona o obchodních pomocnících, a domáhal se na žalovaném zaplacení mzdy za zákonnou výpovědní lhůtu. Žalovaný vznesl námitku věcné nepříslušnosti, poněvadž jest pro řešení tohoto sporu příslušný obchodní soud podle § 51 č. 2 j. n. Soud prvé stolice (okresní civilní soud v Praze) zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Podle ustanovení § 51 druhý odstavec j. n. patří před samostatné obchodní soudy spory z obchodních věcí, uvedených v § 39 úvoz. zák. k obchodnímu zákoníku ze dne 27. prosince 1862, čís. 1 ř. zák. z r. 1863, pokud věc nenáleží před soud živnostenský. Podle ustanovení § 39 cit. úvoz. zák. před soudy obchodní náležejí rozepře, z právního poměru obchodníků k obchodním pomocníkům a k jiným osobám v jejich živnosti zaměstnaným, které nekonají služby jen čeledínské. Za obchodníka podle § 4 cit. úvoz. zákona k obchodnímu zákoníku má býti podle obchodního zákoníka pokládán ten, kdo po živnostensku provozuje obchody. Randa definuje pojem obchodníka tak, že za obchodníka podle obchodního zákona jest pokládati toho, kdo vlastním jménem a po živnostensku provozuje některý z obchodů v čl. 271 pod čís. 1—4 nebo v čl. 272 pod čís. 1,—5 uvedených. Soud nepovažuje civilního inženýra za obchodníka podle obchodního zákoníka. Následkem toho pokládá se za příslušná k rozhodnutí tohoto sporu přes to, že mezi stranami byla uzavřena smlouva pracovní, která se opírala o zákon o obchodních pomocnících. Rekursní soud vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a odmítl žalobu. Důvody: Stěžovatel dovozuje, že žalovaný jest podnikatelem staveb a civ. aut. kulturním inženýrem, že provádí meliorace rybníků, polností v důsledku živnostenského oprávnění a že jest proto obchodníkem. K vyzvání předložil žalovaný živnostenský list z 20. listopadu 1928, z něhož je patrno, že opověděl dne 14. srpna 1928 provozování podnikatelství staveb a že opověď tato jest zaznamenána v rejstříku svobodných živností. Tím má rekursní soud za zjištěno, že živnost žalovaného podléhá živnostenskému řádu, že jde o spor živnostenského podnikatele a jeho zaměstnance, k jehož vyřízení jest příslušný soud živnostenský (§§ 2, 41 zák. o obch. pom.). Rozhodnutí živnostenského soudu ze dne 6. února 1930 předpokládá, že žalovaný jest jen civilním inženýrem, žalovaný však ve skutečnosti jest též podnikatelem staveb a oprávněným živnostenským podnikatelem.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Procesní soud prvé stolice právem zamítl námitku věcné nepříslušnosti, neboť civilního inženýra nelze pokládati za obchodníka. K námitce žalovaného v jeho rekursu, že jest podnikatelem staveb, že provozuje meliorační stavby po živnostensku a že jest proto obchodníkem, nelze přihlédnouti, poněvadž nebyla přednesena v řízení před soudem prvé stolice (§ 482 prvý odstavec c. ř. s.). Z ustanoveni, že určité osoby zaměstnané u civilních inženýrů podléhají zákonu o obchodních pomocnících čís. 20/10 ř. zák., nelze vyvozovati, že jest tyto inženýry zařaditi mezi obchodníky, neboť §2(1) uvedeného zákona výslovně stanoví, že se »ustanovení tohoto zákona vztahují dále na služební poměr osob, které jsou ustanoveny převážně k vykonávání kupeckých nebo vyšších nekupeckých služeb v provozování závodu, podniku neb ústavu níže uvedeného druhu, byť i podnikatel neb ústav nebyl kupcem ve smyslu obchodního zákoníka«. Mylný jest však i názor rekursního soudu, že k vyřízení tohoto sporu je příslušný živnostenský soud. Jak vyplývá ze spisů živnostenského soudu, podal žalobce žalobu původně u tohoto soudu, žalovaný i tam vznesl námitku nepříslušnosti a usnesením ze dne 6. února 1930 byla žaloba odmítnuta pro nepříslušnost živnostenského soudu a vyslovena příslušnost řádného soudu. Toto usnesení nabylo právní moci, a jsou jím tudíž řádné soudy podle třetího odstavce § 42 j. n. a podle § 24 zák. o živn. soudech vázány, jak vyplývá z obsahu onoho rozhodnutí bylo mezi stranami nesporno, že žalobce byl zaměstnán jako kreslič při výpomocných pracích geometrovských u žalovaného, který jest civilním inženýrem a na základě úřední autorisace provádí práce civilně inženýrské a geometrovské. Ani v tomto ani v onom sporu nebylo tudíž namítáno, že žalovaný jest podnikatelem staveb, a že žalobce jest zaměstnán v tomto podniku.