Čís. 10563.

Proti soudnímu výroku v otázce, zda pro urážlivé výroky má či nemá straně nebo jejímu zástupci býti uložen pořádkový trest, nemá ten, kdo byl urážlivým výrokem napaden, opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 26. února 1931, R I 117/31).
Soud prvé stolice uložil právnímu zástupci strany pořádkový trest podle §§ 86 a 220 c. ř. s. pro urážlivé výroky o druhé straně. Rekursní soud k rekursu právního zástupce napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs druhé strany.
Důvody:
Podle §§ 86 a 199 c. ř. s. ponecháno jest úvaze soudu, zda má straně neb advokátovi býti uložen pořádkový trest. Toto soudu vyhražené právo jest nezávislé na návrhu stran; Z toho vyplývá, že právo k rekursu přísluší jen tomu, komu byl pořádkový trest uložen, nikoliv však i uraženému odpůrci, zástupci, zmocněnci, svědkovi nebo znalci (§ 86 c. ř. s.), pokud se týče i soudci (§ 199 c. ř. s.), jimž vyhražuje zákon právo trestního stíhání a kteří tudíž nejsou dotčeni tím, že pořádkový trest uložen nebyl (srovnej rozh. býv. nej v. s. vídeňského uveřejněné v úř. sb. pod čís. 1119).

Citace:

č. 10563. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 261-262.