Čís. 10429.

Byl-li soudní smír, jímž měl býti spor pro všechny účastníky konečně vyřízen, uzavřen pod podmínkou, že ho neodvolá ve lhůtě žádná ze stran, jest, byl-li smír odvolán ve lhůtě i jen jedním z obou žalovaných, pokračovati v řízení proti oběma žalovaným a není závady, by nebylo v usnesení, jímž se řízení opět zahajuje, vysloveno, že byl smír odvolán co db obou žalovaných.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1931, R II 471/30.)
Ve sporu Josefa H-a proti Josefu R-ovi a Augustinu K-ovi uzavřely strany soudní smír pod podmínkou, že ho žádná ze stran do čtrnácti dnů neodvolá. Augustin R. odvolal včas smír. Soud prvé stolice vydal pak usnesení, že smír byl podáním spolužalovaného Augusta R-a odvolán ohledně obou žalovaných a že v řízení bude pokračováno proti oběma žalovaným. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že jest pokračovati v jednání proti oběma žalovaným, že však má odpadnouti výrok prvé stolice, že smír pozbyl platnosti ohledně obou žalovaných. Důvody: Namítá-li žalovaný Josef R., že tato právní věc jest smírem ze dne 17. října 1929 vyřízena i ohledně něho, jest to soukromoprávní námitka spolužalovaného Josefa R-a. O této námitce jest konečným rozsudkem rozhodnouti jako o jiných věcných námitkách stran rozepře. Poněvadž v souzeném případě spor nebyl skončen soudním smírem formálně bezvadným a konečným, náleží procesnímu soudu, by pokračoval v řízení a rozhodl i o námitce smíru. Jen, kdyby spor byl vyřízen smírem formálně bezvadným a platným, mělo bytí o platnosti smíru rozhodováno zvláštním sporem. Procesní soud prvé stolice vyslovil v první části napadeného usnesení, že sporný smír jest neplatný ohledně obou spolužalovaných. Toto usnesení neodpovídá zákonu. Neboť takový mezitímní návrh zjišťovací nebyl podán stranami (§ 236 c. ř. s.). Z úřadu nelze takové právní poměry zjistiti.
Nejvyšší soud k rekursu žalobce obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Žalobce napadá rozhodnutí soudu druhé stolice jen potud, pokud tím bylo změněno usnesení soudu prvé stolice, že totiž odpadnouti má výrok soudu prvé stolice, podle něhož soudní smír ze dne 17. října 1929 pozbyl platnosti ohledně obou žalovaných. Dovolacímu rekursu nelze upříti opodstatněnost. Podle stavu spisů a podle obsahu smíru ze dne 17. října 1929 nemůže býti pochybnosti o tom, že smírem měl býti spor pro obě strany (správněji pro všechny účastníky) konečně vyřízen pod podmínkou, že jej žádná ze stran do čtrnácti dnů neodvolá. An žalovaný Augustin R. ve čtrnáctidenní lhůtě smír odvolal, nenabyl smír účinnosti vůbec a spor se vrátil přirozené do období, v němž byl před dojednáním smíru, a to co do všech účastníků, tedy i co do žalovaného Josefa R-a. Správnost toho plyne nejen z doslovu smíru, nýbrž i z účelu, který oběma stranama při jeho uzavírání byl a rozumně jediné mohl býti sledován, neboť, kdyby tomu tak nebylo, musil by smír nutně obsahovati ustanovení o tom, zda a pokud nabývá platnosti, bude-li odvolán jen jedním z účastníků. Když tomu tak jest souhlasiti s názorem soudu prvé stolice, že následkem odvolání smíru byť i jen žalovaným Augustinem R-em jest pokračovati v řízení proti oběma žalovaným tak, jako by smír nebyl býval vůbec uzavřen. Názor rekursního soudu, že teprve v řízení proti oběma žalovaným znova zahájeném bude moci býti rozhodnuto o soukromoprávní, správně hmotně právní námitce žalovaného Josefa R-a, že ohledně něho jest tato právní věc smírem vyřízena, není správný, neboť smír, jak již dovoženo, odvoláním žalovaného Augustina R-a vůbec nenabyl účinnosti, takže nemohla jím tato právní věc ani ohledně žalovaného Josefa R-a býti vyřízena. Při tomto právním posouzení věci netřeba se zabývati vývody dovolacího rekursu, týkajícími se otázky, zda jeho návrh při ústním jednání ze dne 17. března 1930 je vlastně určovacím návrhem ve smyslu § 236 cřs. a v jaké formě mělo se státi o něm rozhodnutí.

Citace:

Čís. 10429.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 33-34.