Čís. 10549.

Nemocenské pojištění.
»Případnými spory«, jež má podle poslední věty pátého odstavce § 72 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. v doslovu novely ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. rozhodnouti ústřední sociální pojišťovna, jsou, jen spory, které vzniknou mezi přejímající nemocenskou pojišťovnou a zaměstnanci zrušené neb omezené pojišťovny z důvodu, že přejímající nemocenská pojišťovna odepřela převzíti zaměstnance převzaté pojišťovny, pokud se týče vstoupiti s nimi do služebních smluv, pokud tyto smlouvy byly sjednány rok před zrušením nemocenské pojišťovny a nevybočují z mezí vzorného služebního řádu. Spory o zaplacení služebních požitků mezi přejímající okresní nemocenskou pojišťovnou a převzatými zaměstnanci zrušené pojišťovny nejsou však přikázány k rozhodování ústřední sociální pojišťovně, nýbrž řádným soudům.
(Rozh. ze dne 17. února 1931, R II 488/30). Žalobce byl původně úředníkem Moravské nemocenské pokladny, od níž byl převzat žalovanou Okresní nemocenskou pojišťovnou. Žalobou, o niž tu jde, a jež byla zadaná na krajském soudu, domáhal se žalobce na žalované náhrady škody, již prý mu žalovaná způsobila tím, že porušila smlouvu s ním uzavřenou, nepřiznávajíc mu funkční přídavek, vylučujíc ho z postupu a zavádějíc proti němu disciplinární řízení se suspensí spojenou se snížením platu. K námitce nepřípustnosti pořadu práva (věcné nepříslušnosti soudu) soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva (věcné nepříslušnosti soudu). Důvody: Všechny své nároky opíral žalobce o to, že mu žalovaná nepřiznala služební postavení, které mu částečně aspoň peněžně příslušelo podle služební smlouvy. Odvozuje tudíž nárok z porušení smlouvy neuznáním postavení, které mu příslušelo, žalovanou, tudíž z téhož právního i skutkového důvodu. Jest sice pravda, že podle § 72 zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. ve znění doplněném zákonem ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. má nemocenská pojišťovna, která převzala zrušenou pojišťovnu, vstoupiti do smluv služebních se zaměstnanci zrušené pojišťovny a nemusí jim přiznati totéž služební postavení, jaké měli ve zrušené pojišťovně, a že případné spory rozhodne ústřední sociální pojišťovna, a jest také pravda, že žalovaná převzala Moravskou pojišťovnu, která byla zrušena a ve které byl zaměstnán žalobce, a že povstaly spory z toho, že žalovaná pojišťovna nepřiznává žalobci totéž postavení, které měl u zrušené pojišťovny, jak žalobce tvrdí. Avšak přes to není tento spor odňat uvedeným ustanovením pravomoci řádných soudů, jak se domnívá prvý soud. Doložka v § 72 (5) cit. pojišť. zák., že případné spory rozhodne ústřední sociální pojišťovna, má jen ten význam, že, vznikne-li spor mezi pojišťovnou a zaměstnancem, rozhodne ústřední sociální pojišťovna, poněvadž pojišťovací zákon vyhradil jí určitý vliv na řízení okresních nemocenských pojišťoven, poněvadž tyto jsou částečně jejími orgány. Nemá však ten význam, který jí přikládá prvý soud, že uvedeným ustanovením byly odňaty ony spory pravomoci soudní, což plyne již z toho, že ústřední sociální pojišťovna vystupuje v takovém případě proti zaměstnanci v jistém směru jen jako strana. Není tudíž námitka nepřípustnosti pořadu práva opodstatněna. Poněvadž veškeré nároky uvedené v žalobě zakládají se na témže právním i skutkovém důvodu, jak nahoře uvedeno bylo, není odůvodněna ani námitka věcné nepříslušnosti soudu (§ 55 j. n. a § 227 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest především řešiti otázku, jaký význam a dosah má ustanovení poslední věty pátého odstavce § 72 zákona ze dne 9. října 1924 č. 221 sb. z. a n. v doslovu novely ze dne 8. listopadu 1928 č. 184 sb. z. a n., »že případné spory rozhodne Ústřední sociální pojišťovna«. Tento odstavec nebyl ani v zákoně ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. ani ve vládním návrhu novely k němu (tisk. 1225 poslanecké sněmovny), nýbrž byl zařaděn do osnovy novely teprve v § 46 návrhu sociálněpolitického výboru poslanecké sněmovny (tisk 1777) a byl pak uzákoněn. O významu a dosahu nového ustanovení, o něž tu jde, nelze z materiálií k novele ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. nic vyčisti, takže pro jeho výklad jest rozhodujícím vlastní smysl slov zákona v jejich souvislosti (§ 6 obč. zák.). § 72 zákona pojednává o zrušení a o likvidaci nemocenské pojišťovny a v pátém odstavci se činí toto opatření na prospěch zaměstnanců zrušené pojišťovny; »Přejímající nemocenské pojišťovny vstupují podle zásady uvedené v odst. 3 do služebních smluv se zaměstnanci zrušené pojišťovny, pokud tyto smlouvy byly sjednány rok před zrušením nemocenské pojišťovny a nevybočují z mezí vzorného služebního řádu (§§ 67 a) a 69)«. Podobné ustanovení jest i v § 30 b), novelou nově zařaděném. Změní-li se obvody nemocenských pojišťoven nebo zřídí-li se nová nemocenská pojišťovna, jsou nemocenské pojišťovny, které převezmou pojištěnce, též povinny převzíti přiměřený počet zaměstnanců. Při tom platí obdobně ustanovení § 72 odst. (5) zákona. Obdobné použití ustanovení § 72 odst. (5) jest dále nařízeno v odstavci čtvrtém § 73 pro případy zrušení jiných nemocenských pojišťoven než okresních. Doslov těchto zákonných předpisů svědčí o tom, že »případnými spory«, jež rozhodnouti jest podle poslední věty pátého odstavce § 72 povolána Ústřední sociální pojišťovna, míní zákon zajisté spory, které vzniknou mezi přejímající nemocenskou pojišťovnou a zaměstnanci zrušené neb omezené pojišťovny z důvodu, že přejímající nemocenská pojišťovna odepřela převzíti zaměstnance omezené pojišťovny (§ 30 b), pokud se týče vstoupiti podle zásady uvedené v odst. (3) § 72 do služebních smluv se zaměstnanci zrušené pojišťovny, pokud tyto smlouvy byly sjednány rok před zrušením nemocenské pojišťovny a nevybočují z mezí vzorného služebního řádu (§§ 67 a) a 69 zákona). Ale v případě, o který tu jde, souhlasí obě strany v tom, že žalobce jako bývalý zaměstnanec zrušené Moravské nemocenské pokladny byl převzat žalovanou okresní nemocenskou pojišťovnou do jejích služeb a že žalovaná vstoupila do služební smlouvy se žalobcem, takže o to, co bylo právě vyloženo, spor vůbec nevznikl a pro rozhodování Ústřední sociální pojišťovny není podnětu. — V pátém odstavci § 72 jest dále ustanoveno, že přejímající nemocenské pojišťovny nejsou povinny přiznati převzatým zaměstnancům služební postavení, které měli ve zrušené nemocenské pojišťovně. Jest tudíž přejímající nemocenské pojišťovně ponecháno na vůli, jaké služební postavení chce převzatému zaměstnanci přiznati, a jest otázkou, mohlo-li by z této příčiny dojíti ke sporu, v němž by podle poslední věty uvedeného odstavce měla rozhodnouti Ústřední sociální pojišťovna. Leč touto další otázkou není třeba v souzeném případě se obírati, protože žalobce sám ve sporu prohlašuje, že si nečiní nárok na přiznání stejného služebního postavení, jaké měl u zrušené Moravské nemocenské pokladny, a ve shodě se zákonem připouští, že žalovaná nemocenská pojišťovna není povinna přiznati mu služební postavení, které měl anebo právem míti měl u zrušené nemocenské pokladny. Ze zákona nelze vyvoditi, že spory jiného druhu, než bylo uvedeno, zejména spory o zaplacení služebních požitků, byly ustanovením poslední věty pátého odstavce § 72 přikázány k rozhodování Ústřední sociální pojišťovně, jde o předpis výjimečný, který jest vykládati přesně, to tím spíše, ano znění zákona není tak jasné, by o jeho významu a dosahu nemohly vzejíti pochybnosti. V pochybnostech, zda přísluší věc na pořad práva, jest se spíše rozhodnouti pro příslušnost řádných soudů, neboť soudní řízení poskytuje poměrně nejbezpečnější záruku pro spolehlivé projednání a správné rozhodnutí sporu. Z toho plyne, že pro spory o zaplacení služebních požitků mezi přejímající okresní nemocenskou pojišťovnou a převzatými zaměstnanci zrušené pojišťovny platí příslušnost řádných soudů podle § 1 j. n., neboť jde o služební poměr soukromoprávní, jakž plyne zejména z ustanovení § 68 zákona o soc. poj. — (Viz »Výklad« od Dra. Gallasa a Dra Janoštíka, 1929, str. 144). — Žalobce se domáhá na žalované straně zaplacení služebních požitků, na nichž prý byl zkrácen jednak zrušenou Moravskou nemocenskou pokladnou, jednak žalovanou samou, a to nepřiznaných mu funkčních přídavků 606 Kč a 4530 Kč nedoplatku služného následkem vyloučení z postupu 765 Kč, nedoplatku novoročních remunerací 50 Kč a 388 Kč, příplatku na dovolenou 4340 Kč a konečně částky 932 Kč 50 h, zadržené za dobu tvrzené suspense, úhrnem 11611 Kč 50 h. O těchto žalobních nárocích přísluší ve smyslu dosavadních úvah rozhodovali řádným soudům (§ 1 j. n.), a to se zřetelem k hodnotě předmětu sporu přes 5000 Kč sborovému soudu prvé stolice. Rekursní soud nepochybil, zamítnuv námitky nepřípustnosti pořadu práva a věcné nepříslušnosti soudu, i když nelze s jeho důvody ve všem souhlasiti.

Citace:

č. 10549. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 233-236.