Čís. 10716.

Byla-li původní úmluva o výměnku nahrazena pozdější úplně novou úmluvou o vyplacení peněžité jistiny, nelze použíti předpisu § 330 ex. ř.
Posouzení nezbytnosti reluta za výměnek jest ponecháno volnému soudcovskému uvážení.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1931, R I 270/31).
Exekuci na peněžitou pohledávku, jež vázla pro dlužníka na nemovitosti místo plnění výměnku, soud prvé stolice k dlužníkovu návrhu zrušil, maje za to, že jde o výměnek. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zamítl dlužníkův návrh na zrušení exekuce.
Důvody:
Předeslati jest, že dovolací rekurs jest přípustný, ač jde o souhlasná usnesení nižších soudů, neboť soud prvé stolice rozhodl usnesením ze dne 23. ledna 1931, výslovně se odvolávaje na svou vázanost dřívějším zrušovacím rozhodnutím rekursního soudu ze dne 13. června 1930 pokud se týče ze dne 1. září 1930, ve kterém byl vysloven právní názor, že jde o relutum za výměnek a že proto exekuce jest přípustná jen s omezením podle § 330 ex. ř. a zákona ze dne 1. dubna 1925 č. 66 sb. z. a n. (viz rozhodnutí čís. 3292 sb. n. s.).
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnost. Stěžovatel právem dovozuje, že v tomto případě nejde o plnění podobné výměnku a sledující účel zaopatřovací a že proto není na místě použití předpisu § 330 ex. ř. Tato exekuce se vede na pohledávku, pro kterou jest na základě smlouvy ze dne 29. října 1925 vloženo právo zástavní pro povinného Františka B-a a pro jeho manželku Aloisii B-ovou, která již zemřela. V odstavci II. smlouvy jest uvedeno, že výměnek ujednaný v odstavci II b) notářského spisu ze dne 17. září 1925 nenabývá účinnosti a že si manželé František a Aloisie B-ovi vymiňují místo něho vyplacení jistiny 6000 Kč, která se zajistí na usedlosti, bude bezúročná a má býti vyplacena manželům Františku a Aloisii B-ovým po částkách podle jejich potřeby a požádání v případě jejich neschopnosti k výdělku. V původní smlouvě, v notářském spisu ze dne 17. září 1925 bylo ovšem ujednáno pro postupující manžely Františka a Aloisie B-ovy jako výměnek úplné zaopatření v jídle a pití při stole přejímatelů, ošetřování ve zdraví i v nemoci a čistění i správky šatů a prádla, nebudou-li postupitelé sami s to, by si je opatřili, a není pochybné, že toto plnění sledovalo účel zaopatřovací, takže na ně by se vztahoval předpis § 330 ex. ř. Avšak úmluva o poskytování tohoto výměnkového plnění nenabyla podle pozdější smlouvy ze dne 29. října 1925 vůbec účinnosti a byla nahrazena úplně novou úmluvou o vyplacení peněžité jistiny, ve které nelze již spatřovali výhradu požitků nebo práv na čas života postupítelů nebo vůbec na nějaký určitý čas za účelem úpravy jejich budoucí výživy a zaopatření, nýbrž jde o obyčejnou peněžní pohledávku, kterou si oprávnění mohli dáti vyplatili podle své vůle k jakémukoliv účelu, takže tu schází podstatný znak výměnku a plnění jemu podobných, totiž účel sledující úpravu budoucí výživy a zaopatření sestárlých postupitelů nemovitého statku. (Srovnej rozhodnutí čís. 2311, 5148, 5766, 6610 sb. n. s.).
Dovolacímu rekursu jest však přisvědčili i v tom, že, i kdyby nakrásně šlo o peněžní relutum za dávky výměnkové, není tu dalšího předpokladu § 330 ex. ř., nezbytnosti tohoto reluta pro dlužníka nebo pro členy jeho rodiny, žijící s ním ve společné domácnosti. Výklad nezbytnosti jest ponechán volnému soudcovskému uvážení (rozhodnutí čís, 2116 sb. n. s.) a nejvyšší soud může tuto otázku samostatně přezkoumali. A v té příčině vyšlo najevo z přednesu povinného a ze spisů, jichž se dovolával, že si větší část své pohledávky již vybral, ale nikoliv na výživu a zaopatření, nýbrž jen k zapravení převodních poplatků a procesních útrat, a že zbytek postoupil svému synovi Josefu B-ovi. Tímto jednáním projevil povinný zcela jasně, že pohledávka, o kterou jde, není mu nezbytnou k jeho výživě a zaopatření, takže nepadá na váhu, že povinný jest nemajetný a že jeho výdělečná schopnost jest omezena pro stáří a churavost.

Citace:

Čís. 10716.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 576-578.