Čís. 10866.

Pojišťovací smlouva,
Stanovily-li všeobecné pojišťovací podmínky, že pojistník může při pojištění fia cizí účet nakládati vlastním jménem právy, příslušejícími pojištěnci ze smlouvy, že pojištěnec nemůže nakládati svými právy z pojišťovacího poměru a že může jen se svolením pojistníkovým žádati plat na pojišťovateli, nabyl sice pojištěnec z pojišťovací smlouvy přímo práva žádati na pojišťovně plnění, toto jeho právo bylo však vázáno podmínkou, že pojistník svolí k jeho uplatňování. Stačí po případě i svolení mlčky. Důkaz o tom, že pojistník svolil, náleží pojištěnci.
Přednes strany.
Soud nemůže hleděti ke skutečnostem předneseným svědkem, jež však strana ani před tím nepřednesla, ani si pak neosvojila.
(Rozh. ze dne 12. června 1931, Rv I 840/30.)
Žalobce domáhal se na žalované pojišťovně vyplacení pojistného, tvrdě, že utrpěl úraz a že, jsa předplatitelem časopisu D., jest pojištěn u žalované pojišťovny proti úrazu. Žalovaná namítla mimo jiné nedostatek aktivního oprávnění žalobce ke sporu, ježto pojišťovna jest ve smluvnim poměru jen s vydavatelem časopisu D. a že proto nemůže žalobce uplatňovati proti ní samostatně nároky. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Neprávem vytýká dovolátel soudu druhé stolice, že neposoudil věc správně po stránce právní. Stanoví-li článek 9 čís. 2 všeobecných pojišťovacích podmínek, že pojistník může při pojištění na cizí účet, o něž tu nesporně jde, vlastním jménem nakládati právy, jež pojištěnci příslušejí ze smlouvy, a stanoví-li pak čl. 9 čís. 3 těchto podmínek, že pojištěnec nemůže nakládati svými právy z poměru pojišťovaciho a že může jen se svolením pojistníkovým žádati plat na pojišťovateli, pokud tento již pojistníkovi neplatil, plyne z toho arci, že žalobce nabyl z pojišťovací smlouvy přímo práva žádati od slibujícího (od žalované pojišťovny) plnění (§ 881 druhý odstavec obč. zák.), že však toto žalobcovo právo jest vázáno podmínkou, že pojistník svolí k jeho uplatňování. Při tom není ovšem zapotřebí výslovného pojistníkova svolení a stačilo by svolení mlčky podle § 863 obč. zák. Důkaz, že pojistník svolil, by žalobce požadoval na pojišťovateli zaplacení pojištěné sumy, náležel žalobci. Žalobce se však o tento důkaz ani nepokusil, ježto v první stolici takové — ať výslovné nebo mlčky dané — svolení pojistníkovo vůbec netvrdil, a to ani, když žalovaná vznesla námitku nedostatku aktivního oprávnění, tvrdíc, že žalobce může své nároky proti ní uplatňovati jen prostřednictvím pojistníka neb alespoň s vykázáním postupu nebo výslovného souhlasu pojistníkova. Náleželo žalobci, by, řídě se předpisem § 178 c. ř. s., uvedl buď v žalobě nebo ve svém přednesu podle pravdy, úplně a určitě všechny skutkové okolnosti, potřebné k odůvodnění žalobního nároku. Neučiniv tak, nemůže toto své opomenutí doháněti teprve v opravném řízení tvrzením, že pojistník Ludvík W. projevil při svém svědeckém výslechu souhlas s uplatňováním zažalovaného nároku, neboť zásada projednací nedovolovala soudu prvé stolice, by hleděl ke skutečnostem tvrzeným snad svědkem W-em, jež však žalobce ani před tím nepřednesl, ani pak si neosvojil (viz rozhodnutí čís. 7651 sb. n. s.). Ostatně nebylo by lze ani z výpovědi pojistníka Ludvíka W-a — jenž byl jako svědek veden a vyslýchán o jiných okolnostech a jenž mimo jiné udal, že sé došlá oznámení o úrazech u něho zkoumají a že se předkládají pojišťovně oznámení jen v případech, kde podle jeho mínění má pojištěnec nárok na pojištění, a že tomu tak bylo i v žalobcově případě — při uvážení všech okolností rozumně vyčisti, že pojistník tímto svým údajem projevil, třebas i jen mlčky (§ 863 obč. zák.), svolení k tomu, aby žalobce po rozumu čl. 9 čís. 3 všeobecných pojišťovacích podmínek uplatňoval proti žalované pojišťovně nároky na pojištěnou sumu. Odvolací soud posoudil tudíž věc správně, potvrdiv rozsudek prvého soudu, zamítající žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobcovy.

Citace:

Čís. 10866. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 839-840.