Čís. 10866.Pojišťovací smlouva, Stanovily-li všeobecné pojišťovací podmínky, že pojistník může při pojištění fia cizí účet nakládati vlastním jménem právy, příslušejícími pojištěnci ze smlouvy, že pojištěnec nemůže nakládati svými právy z pojišťovacího poměru a že může jen se svolením pojistníkovým žádati plat na pojišťovateli, nabyl sice pojištěnec z pojišťovací smlouvy přímo práva žádati na pojišťovně plnění, toto jeho právo bylo však vázáno podmínkou, že pojistník svolí k jeho uplatňování. Stačí po případě i svolení mlčky. Důkaz o tom, že pojistník svolil, náleží pojištěnci. Přednes strany.Soud nemůže hleděti ke skutečnostem předneseným svědkem, jež však strana ani před tím nepřednesla, ani si pak neosvojila.(Rozh. ze dne 12. června 1931, Rv I 840/30.)Žalobce domáhal se na žalované pojišťovně vyplacení pojistného, tvrdě, že utrpěl úraz a že, jsa předplatitelem časopisu D., jest pojištěn u žalované pojišťovny proti úrazu. Žalovaná namítla mimo jiné nedostatek aktivního oprávnění žalobce ke sporu, ježto pojišťovna jest ve smluvnim poměru jen s vydavatelem časopisu D. a že proto nemůže žalobce uplatňovati proti ní samostatně nároky. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Neprávem vytýká dovolátel soudu druhé stolice, že neposoudil věc správně po stránce právní. Stanoví-li článek 9 čís. 2 všeobecných pojišťovacích podmínek, že pojistník může při pojištění na cizí účet, o něž tu nesporně jde, vlastním jménem nakládati právy, jež pojištěnci příslušejí ze smlouvy, a stanoví-li pak čl. 9 čís. 3 těchto podmínek, že pojištěnec nemůže nakládati svými právy z poměru pojišťovaciho a že může jen se svolením pojistníkovým žádati plat na pojišťovateli, pokud tento již pojistníkovi neplatil, plyne z toho arci, že žalobce nabyl z pojišťovací smlouvy přímo práva žádati od slibujícího (od žalované pojišťovny) plnění (§ 881 druhý odstavec obč. zák.), že však toto žalobcovo právo jest vázáno podmínkou, že pojistník svolí k jeho uplatňování. Při tom není ovšem zapotřebí výslovného pojistníkova svolení a stačilo by svolení mlčky podle § 863 obč. zák. Důkaz, že pojistník svolil, by žalobce požadoval na pojišťovateli zaplacení pojištěné sumy, náležel žalobci. Žalobce se však o tento důkaz ani nepokusil, ježto v první stolici takové — ať výslovné nebo mlčky dané — svolení pojistníkovo vůbec netvrdil, a to ani, když žalovaná vznesla námitku nedostatku aktivního oprávnění, tvrdíc, že žalobce může své nároky proti ní uplatňovati jen prostřednictvím pojistníka neb alespoň s vykázáním postupu nebo výslovného souhlasu pojistníkova. Náleželo žalobci, by, řídě se předpisem § 178 c. ř. s., uvedl buď v žalobě nebo ve svém přednesu podle pravdy, úplně a určitě všechny skutkové okolnosti, potřebné k odůvodnění žalobního nároku. Neučiniv tak, nemůže toto své opomenutí doháněti teprve v opravném řízení tvrzením, že pojistník Ludvík W. projevil při svém svědeckém výslechu souhlas s uplatňováním zažalovaného nároku, neboť zásada projednací nedovolovala soudu prvé stolice, by hleděl ke skutečnostem tvrzeným snad svědkem W-em, jež však žalobce ani před tím nepřednesl, ani pak si neosvojil (viz rozhodnutí čís. 7651 sb. n. s.). Ostatně nebylo by lze ani z výpovědi pojistníka Ludvíka W-a — jenž byl jako svědek veden a vyslýchán o jiných okolnostech a jenž mimo jiné udal, že sé došlá oznámení o úrazech u něho zkoumají a že se předkládají pojišťovně oznámení jen v případech, kde podle jeho mínění má pojištěnec nárok na pojištění, a že tomu tak bylo i v žalobcově případě — při uvážení všech okolností rozumně vyčisti, že pojistník tímto svým údajem projevil, třebas i jen mlčky (§ 863 obč. zák.), svolení k tomu, aby žalobce po rozumu čl. 9 čís. 3 všeobecných pojišťovacích podmínek uplatňoval proti žalované pojišťovně nároky na pojištěnou sumu. Odvolací soud posoudil tudíž věc správně, potvrdiv rozsudek prvého soudu, zamítající žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobcovy.