Čís. 10749.
Otázku, zda postup pohledávky mezi manželi vyžaduje formy notářského spisu, jest posuzovati podle základního právního jednání, jež bylo právním důvodem postupu.
Manžel není povinen, by manželce právním jednáním mezi živými poskytl nebo zabezpečil vdovské zaopatření. Učinil-li tak přece, šlo o darování.
Při postupu pohledávek z právního důvodu darování lze shledali darování se skutečným odevzdáním v tom, že se stalo odevzdání postupní listiny nebo jiné listiny podle § 427 obč. zák. postupníku za vyrozumění dlužníka o postupu.
(Rozh. ze dne 2. května 1931, Rv I 542/30.)
Proti žalobě, jíž se domáhala pozůstalost po advokátu na žalované pozůstalosti zaplacení palmární pohledávky, namítla žalovaná mimo jiné, že advokát postoupil část pohledávky své manželce. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: jako zvláštní oddíl výtky nesprávného právního posouzení věci poukazuje žalovaná k tomu, že neprávem zamítnuta byla námitka nedostatku aktivního oprávnění žalující pozůstalosti co do 25 000 Kč postoupených prý Heleně K-ové. Strana žalovaná nesrovnává se se stanoviskem prvého soudu, že postup dopisem ze dne 13. července 1927 právně nenastal, poněvadž nebylo dbáno formy notářského spisu podle zákona ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. zák. Žalovaná napadá názor prvého soudu tím, že není třeba k platnosti postupu titulu, že ku pohledávkám jako nárokům rázu obligačního, nikoli věcného, není vlastnictví a že proto prvý soud jest na omylu, míně, že postup jest neplatný, poněvadž postupitel a postupník v době postupu byli manžely. Názor prvého soudu jest správný. Dovozuje-li žalovaná z § 1375 obč. zák., že ku platnosti postupu není zapotřebí titulu, protože tam stojí, že strany mohou svá — jak je žalovaná jmenuje — »domnělá« (willkürkliche) práva a závazky měniti, jest k tomu podotknouti, že se tu míní práva, o nichž mohou strany podle své vůle pořizovati, na důkaz viz slovo zcizitelná práva (veräusserliche Rechte) v § 1393 obč. zák. na rozdíl od tamtéž zmíněných osobních práv, jež zanikají s osobou, na níž lpí a jež tudíž předmětem odstupu býti nemohou, takovými zcizitelnými právy mohou právě býti i pohledávky, a je-li možno nevšimnouti si otázky, je-li k pohledávkám možno vlastnictví čili nic, protože jest to nerozhodné, jest jisto, že pohledávky odstoupiti lze a jde jen o to, z jakého důvodu a jakou formou se postup děje. V prvém směru jako právní důvod vzniku pohledávky může býti různý, musí přirozeně i tu býti právní důvod změny pohledávky, jenž může býti různý (§§ 1375, 1392, 1400, 1404 obč. zák.) a může zejména býti úplatný nebo bezúplatný, tedy darování (§§ 864, 1392 obč. zák.), z něhož tedy také vzniká pohledávka (§ 938 obč. zák.), mající za předmět zcizitelná, tedy přenosná práva. Co do formy postupu jest ovšem pravda, že postup pohledávky mezi manžely v taxativním výpočtu shora zmíněného zákona výslovně není uveden, ale právem poukázal již prvý soud k tomu, že se ani netvrdí, že za poskytnutí 25 000 Kč Dr. K-em jeho manželce byla poskytnuta protihodnota. Tvrdí-li žalovaná nyní v odvolání, že to bylo a jest právním jednáním úplatným a nikoliv darováním (§§ 864 a 940 obč. zák.), jest to nejen v řízení před prvou stolicí netvrzenou okolností, tudíž nedovolenou novotou, ale není to podloženo ani fakticky ani právně; fakticky ne, neboť se ani netvrdí, co bylo úplatou, a právně ne, neboť poukaz na § 91 obč. zák. tu není na místě, ano se tam mluví o povinnosti manželově, poskytovali manželce výživu, tedy vtomně o právu manželčině požadovali výživu, právu to ryze osobním, prýštícím z práva rodinného, tedy o právu mezi živými, zanikajícím smrtí jednoho z manželů. Jednání manželovo směřující k zaopatření manželky nelze odvozovali proto z § 91 obč. zák. a nelze tím vyvrátiti správný náhled prvého soudu, že Dr. K. nebyl právně povinen tímto způsobem zaopatřovali pozůstalou vdovu jednáním mezi živými. Když pak — jak řečeno — tu nebylo úplatnosti, jde o darování bez odevzdání, k němuž formy notářského spisu potřebí bylo a nebyla-li zachována, není postup platným a pohledávka Dr. K-a patří do jeho pozůstalosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Pochybené jsou právní vývody dovolání o otázce, zda postup 25 000 Kč ze dne 13. července 1926 jest platný i bez formy notářského spisu, je sice pravda, že zákon ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. zák. při výpočtu právních jednání mezi manžely vyžadujících k platnosti formy notářského spisu, nejmenuje postup. Právě proto však jest nutno, jak vyloženo již v četných rozhodnutích nejvyššího soudu (srv. rozh. čís. 6592, 7650 sb. n.s.), posuzovali otázku, zda postup pohledávky mezi manžely vyžaduje formy notářského spisu, podle základního právního jednání, jež bylo právním důvodem postupu. Šlo-li by v souzeném případě, jak dovolání tvrdí, o »úplatné jednání«, o placení dluhu, bylo by v postupu zahrnuto též uznání dluhu a vyžadovalo by podle § 1 písm. b) řeč. zákona ku platnosti zřízení notářského spisu. Avšak podle zjištění nižších soudů nešlo o placení dluhu, o dání na místo placení, nýbrž šlo o to, poskytnouti Heleně K-ové zaopatření pro případ jejího vdovství. Správně uznaly nižší soudy, že z ustanovení § 91 obč. zák. nelze usuzovali na povinnost manžela, by manželce právním jednáním mezi živými poskytl aneb zabezpečil vdovské zaopatření. Učinil-li tak přece, nešlo o plnění povinnosti, nýbrž šlo o darování podle § 938 obč. zák. Darovací smlouvy však vyžadují ke své platnosti taktéž zřízení notářského spisu, staly-li se bez skutečného odevzdání. Při postupu pohledávek z právního důvodu darování lze podle dávno ustáleného rozhodování (srv. rozh. čís. 9793 a judikát čís. 142 býv. vid. nejv. soudu čís. 650 sb. Gl. Ung. n. ř.) ovšem shledali darování se skutečným odevzdáním v tom, že se stalo odevzdání postupní listiny nebo jiné listiny podle § 427 obč. zák. postupníku za vyrozumnění dlužníka o postupu. Ale že se v souzeném případě odevzdání takových listin postupníku vůbec stalo, nebylo rozsudky nižších soudů zjištěno, a , nemá ani jinak v přednesu stran skutkového základu. Jde tedy skutečně o darování postupem pohledávky bez skutečného odevzdání. Darování to vyžadovalo k platnosti zřízení notářského spisu a není platné, an zřízen nebyl. Tím plně vyvrácena i dovolatelova námitka nedostatku aktivního oprávnění ke sporu.