Čís. 10724.

Směnečný zákon (ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Nepřijal-li směnečník směnku za sebe, nýbrž za firmu, jež vůbec směnečníkem nebyla, není zavázán směnečně ani podle § 19, ani podle §§ 102, 103 směn. zák.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1931, Rv I 440/31.)
Směnečné platební příkazy proti Dr. Františku S-ovi procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného zrušil. Odvolací soud ponechal směnečné platební příkazy v platnosti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Není sporné, že na žalobních směnkách jest uveden jako směnečník Dr. František S., žalovaný, a že se »přijetí« směnky stalo tím způsobem, že žalovaný podepsal slovy »za firmu Vladimír Z. Dr. F. S.«. Toto prohlášení nelze pokládati za neobmezený akcept žalovaného Dr. S-a ve smyslu § 19 sm. zák., poněvadž z něho zřejmě vyplývá, že žalovaný nepřijal směnku za sebe, nýbrž za firmu Vladimír Z., že se tedy tímto prohlášením nechtěl osobně směnečně zavázati. Prohlášení není však ani akceptem firmy Vladimír Z., připojeným neoprávněným zmocněncem ve smyslu §§ 102 a 103 sm. zák., z něhož by byl zavázán žalovaný jako falsus prokurátor, jak míní odvolací soud, poněvadž akceptovat! může směnku jen směnečník, jímž firma Vladimír Z. podle obsahu směnek není. I kdyby byla firma Vladimír Z. sama směnku podepsala nebo kdyby byl žalovaný předložil její plnou moc, nebyla by přijatelkou a jen o přijetí směnky běží. Nemohla-li však firma Vladimír Z. vůbec platně učiniti akceptační prohlášení, nemůže býti řeči ani o jejím zastoupení v této funkci ať již oprávněném ať vadném, které by mělo směnečněprávní účinky po rozumu §§ 102 a 103 sm. zák. »Akcept« žalovaného jest tedy hodnotiti tak, jak se jeví ze směnek, a tu nelze dospěti k jinému úsudku, než že žalovaný osobně za sebe směnky přijati nechtěl a také nepřijal a, pokud je podepsal, že se tak stalo s obmezením, že přijímá jen za firmu Vladimír Z., což se rovná úplnému odepření osobního přijetí směnek (§§ 20 a 23 sm. zák.). Odvolací soud neposoudil tudíž věc správně po stránce právní, odůvodněnému dovolání bylo vyhověti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 10724.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 590-591.