Čís. 10744.

Při povolení prozatímního opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř. nelze se zabývati otázkou, jež jest předmětem sporu o výživné, zda nárok manželky na výživné zanikl tím, že se ho vzdala.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1931, R II 125/31.) Návrh manželky, by jí bylo povoleno oddělené bydliště a manželi bylo uloženo, platiti jí výživné, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení správně povolilo navrhovatelce prozatímní opatření odděleným bydlištěm podle § 382 čís. 8 ex. ř., ježto šetřením bylo zjištěno, že se stěžovatel opětovně opíjí a v tomto stavu manželce tělesně ubližuje a takto ji na zdraví i majetku ohrožuje. Stěžovatel přiznává, že až dosud s manželkou žil ve společné domácnosti a jí veškerou výživu in natura poskytoval. Domáhá-li se nyní manželka sporem placení výživného ze zákonného důvodu § 91 obč. zák., bude o jeho oprávnění rozhodnuto ve sporu, zejména i o tom, jaký účel a dosah mělo narovnání mezi manžely v roce 1926 při jednání o rozvodu od stolu a lože. Stěžovatel dovozuje, že se navrhovatelka vzdala sporným smírem nároku na výživné a že nemá vůbec právo, které by bylo lze podle § 378 ex. ř. zajistiti. Než o otázkách, zda má žalobkyně právní nárok na výživné, či zda tento nárok zanikl dohodou stran a vzdáním se nároku žalobkyní, bude rozhodnouti v zahájeném sporu č. j. Ck I 547/30 a nelze je řešiti při povolení prozatímního opatření, poněvadž by tím bylo předbíháno sporu o tuto věc. Dovolací stížnost mylně odkazuje k rozhodnutím čís. R I 336/30, poněvadž v této věci nebyla sporná otázka vzdání se nároku na výživné předmětem současně vedeného sporu o výživné, a ve věci Rv I 792/25 byla právě otázka vzdání se nároku na výživné řešena v řízení sporném.

Citace:

Čís. 10744.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 621-622.