Čís. 10706.

Domáháno-li se na vyrovnacím dlužníku zaplacení plné kupní ceny za zboží prodané prý s výhradou vlastnictví, aniž bylo v žalobním návrhu uplatněno věcné právo a aniž byla omezena žádost o zaplacení na zboží prodané s výhradou vlastnictví, nelze přihlížeti k výhradě vlastnictví a jest žalobu zamítnouti, dodržel-li dlužník splátky uložené mu ve vyrovnání.
(Rozh. ze dne 18. dubna 1931, Rv I 969/30.)
Žalující firma v N. v Čechách domáhala se na žalovaném v L. na Slovensku zaplacení celé pohledávky za dodané zboží, ač o jmění žalovaného bylo přijato vyrovnání a žalovaný plnil řádně vyrovnací splátky. Žalobu opírala žalobkyně o to, že si k dodanému zboží vyhradila vlastnické právo. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Není zapotřebí probrati otázku, zda došlo mezi stranami k ujednání o výhradě vlastnického práva a zda nižší soudy rozřešily tuto otázku správně. Žalobní návrh zní jen na zaplacení kupní ceny. Jde tudíž o obligační nárok, který podléhá vyrovnávacímu řízení (§ 46 vyr. ř. ř. zák. 337/14 a § 49 nař. čís. 4070/1915 M. E.) a byl podle zjištění prvního soudu též přihlášen k vyrovnání, v němž žalobkyni nebylo odepřeno pro tuto pohledávku hlasovací právo. Není sporu o tom, že žalovaný plnil dosud závazky z potvrzeného vyrovnání, ježto žalobkyně neuvedla, že dodané zboží prodané s výhradou vlastnictví bylo zcizeno, naopak uvedla, že podle zjištění jejího obchodního zástupce je téměř vše ještě neprodáno na skladě (§ 21 vyr. ř. ř. zák. 337/14 a § 67 nař. čís. 4070/1915 M. E., § 43 čl. XVII/1881), zamítly právem nižší soudy žalobu na plné zaplacení zažalované pohledávky. (Sb. Nejv. s. čís. 4733.) Žalobkyně ovšem tvrdila, že si vyhradila vlastnické právo k dodanému zboží. Toto tvrzení by bylo zajisté, nehledíc k důvodu shora uvedenému, podle § 21 vyr. ř. 337/14 a § 67 nař. čís. 4070/15 M. E., § 43 čl. XVII/1881, velmi důležité, kdyby žalobkyně uplatnila v žalobním návrhu, nikoliv však jen v žalobním tvrzení, věcné právo, buď právo vlastnické nebo právo zástavní podle toho, jaký obsah měla tvrzená výhrada vlastnictví. Jen, kdyby uplatnila věcné právo, buď právo vlastnické nebo právo zástavní, bylo by přihlížeti k právu žalobkyně jako k právu vylučovacímu neb oddělnému (§ 11 vyr. ř. 334/14 a §§ 18, 19 nař. čís. 4070/1915 M. E.), nedotčenému vyrovnacím řízením. Žalobkyně však žádá úplné zaplacení zažalované pohledávky, aniž omezila žádost na zaplacení z určitých věcí (ze zboží prodaného s výhradou vlastnictví) a aniž uvedla, že jsou tu podmínky § 21 vyr. ř. 337/14 a § 67 nař. čís. 4070/15 M. E., § 43 čl. XVII/1881. Této žalobě však vadí, jak shora uvedeno, okolnost, že žalovaný dosud dodržel splátky uložené mu ve vyrovnání. Dovolání bylo tudíž vyhověti.

Citace:

Čís. 10706.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 552-553.